Dobré dopoledne. Přihlašte se prosím nebo registrujte.    Jméno: Heslo:  
Historie

Theodor Hutter historie města Bílina 6.část

Dějiny od  nejstarší  doby  po  dnešní  dny  (1890)

 

Vydáno v Bílině roku 1891



Kapitola  XIV.

 

Josefínská doba

 

Naštěstí pro Rakousko a Českou zemi byl do státní správy uveden muž, syn císařovny Marie Terezie Josef II., který se nebál vzít do rukou pluh a orat. Chodil do domů chudých, pomáhal všude, kde mohl, trestal bezpráví mocných. Uznával cestu práva a spravedlnosti, bojoval proti římskému celotizmu ………. a  jezuitům.To, co byl ,,Velký Fric pro prusy za války, to byl císař Josef II. pro Rakousko Uhersko za doby míru. Jeho humánní a svobodné názory se nelíbili jeho odpůrcům, kteří byli proti němu, ale světlo, které Josef II. přinesl mezi lid se už  nedalo potlačit – purpurové pláště a černé kutny. Působení Josefa II., který navštěvoval města a vesnice v České země i Bílina se těšila z jeho návštěvy. V této válečné době neměla Bílina radní, nikdo nechtěl převzít odpovědnost starosty nebo radního, nepřítel si vzal vždy starostu jako rukojmího, takto si zajistili válečné odevzdávky. Až v roce 1763 (26. března)  byl zvolen dřívější starosta Ignác Krombauer, který je již zmíněn (výměna paruky) a převzal primátorskou důvěru. Když odešel nepřítel začalo se opět kopat uhlí v okolí. Nejdříve se našlo uhlí u Rudayky. Osecký prelát nechal také kopat uhlí ve Střimicích a u  Oldřichova. Důležité je připomenout rok 1763, kdy se dovezly brambory do země a chudí našli oživu. V roce 1767 je zaznamenáno – v květnu byl velký mráz, který zničil úrodu. V roce 1765 dostala obec Kostomlaty svojí vlastní faru. Zajímavá zpráva – je o exekuci majetku Johanna Viléma Duroffského, který v Drážďanech okradl papežského nuncia, utekl do Čech a v Bílině byl zajat, byl odsouzen – oběšením. Na cestě k šibeničnímu vrchu jej doprovázeli davy lidí, ale  na místě byl omilostněn (asi lidumilem Václavem Havlem) – je znám důvod, byl odsouzen na 6 let vězení, tehdejší městský písař zaznamenal, že při oběšení praskl střední trám, byl nahnilý. Kat musel šibenici opravit, ale ani tato oprava nevydržela. K této události se vztahují tři neštěstí (předsudek). Když v roce 1766 po této události vyhořely domy na Pražském předměstí č. 7, 8, 9,11,12,13,14 a č. 15. Dům č. 10 vlastnil pan Johann Walt. Lidé věřili v pověry, v neštěstí – duchovní odešli na místo kde hořelo, přinesli si sebou ,,Sanktissinum" – svátost oltářní, tím chtěli zažehnat požáry. V roce 1766 byla na náměstí postavena hlavní stráž, peníze byly vzaty z vinné pokladny – 478 fl. a z městských důchodových peněz 600 fl. V dalším roce 1767 prodává občan Josef Rauch dolní vinný sklep, který se nyní spojí s vrchním sklepem. Tato stavba stála 1 000 fl. V roce 1767 a 1768 byly nízké ceny obilí – pšenice – 2 fl. a 15 krejcarů, ječmen – 1 fl. a 6 krejcarů, žito – 1 fl. a 36 krejcarů, hrách – 1 fl. a 36 krejcarů. Zima v těchto dvou létech byla bohatá na sněžení a byly silné mrazy. Bílina už v těchto létech měla kasárna. Je zaznamenáno, že z rozkazu velitele Tobiase Ezrezla von Gränsteina bylo vysazeno 8 lip (1768), ale už není zaznamenáno kde. V létě v roce 1768 udeřil blesk do věže kostela při vyzvánění (tenkrát se zvoněním ohlašovaly bouřky), poškodily se hodiny, zvonící muži měli štěstí, nebyli zasaženi. V roce 1769 se pokusil hornický mistr z Krupky kopat uhlí v Jablonci, ale narazil jen na kamení. Tento rok byl pro Bílinu opět nepříznivý, bylo dlouho sucho a 19. března napadlo hodně sněhu a zůstal dlouho ležet i po Velikonocích, úroda byla slabá a nižší kvality. Měsíc červen přinesl vydatné deště, tráva shnila. Ceny obilí vzrostly a nastala bída. Vláda přišla s rozumným rozhodnutím, že zmrazila prodej obilí, některým zbylo a bylo prodáno do Saska. Přišla krutá zima (12. říjen) bylo všude zasněženo, ovoce ještě viselo na stromech. V následujícím roce 1770 a 1771 byl hladomor (odhadem asi milion objetí) lidé umírali po stovkách – epidemie. Kronikář zaznamenal – strych žita stoupl na 18 fl., chleba i starý a tvrdý stál 24 krejcarů, podle dnešních cen (1890) by stál chleba 60 krejcarů. Vídeňský dvůr byl úmyslně spraven a bylo zamlčeno o nouzovém stavu v Čechách. Císař Josef II. tenkrát odcestoval, ale když slyšel o utrpení v Čechách (říkalo se mu ,,otec vlasti“), zařídil dovoz obilí z Itálie a Maďarska za milion guldenů. Z těchto peněz dostala Bílina 700 fl. Ve městě bylo 247 domů. Císař chtěl získat  poznatky, kde a jak se v zemi hospodaří, proto založil ,,válečnou poradní komisi – dvorní“. Tato komise zaznamenala, jak vrchnost zacházela s poddanými. V obcích Sinuce a Odolice byly dvě louky, které se využívaly pro pěstování ovsa (52 strychů). Vrchnost obcím louky sebrala a obce donutila oves odevzdávat. Podobně zacházela ,,požehnaná vrchnost“ s obcí Křemýž, kterou vykořisťovala až lidem zbývala jenom postel. Byla to doba  materiálního a duchovního vykořisťování. Právě tuto přítěž odebral císař Josef II. lidem v zemi a ukázal se ve světlém čase dějin. Rok 1771 přinesl Bílině další  povodeň. Potok Debresche proměnil náměstí v rybník, lidé chytali ryby na loukách a měli obživu. Na Kyselce a v Želenickém údolí byly skluzy zeminy, stráně byly rozmáčené. Hrozilo odplavení mostu přes řeku Bělu (4. a 5. července). Sedm eimrovních sudů s vínem byly až k otvoru (špuntu) pod vodou (1 eimr – 37 až 83 l., stará objemová míra – Něm., Švýc.). Poznámka kronikáře z Bíliny – zaplať Pán Bůh, že se vínu nic nestalo. Rok 1772 byly bouře, že staří pamětníci říkali, že takové hromy a  blesky nepamatují. V roce 1772 - 5. května vyhořelo Mostecké předměstí, čísla domů – 24, 25, 33 a také stodoly a cihelna vyhořely do základů. Několik týdnů nato vyhořel dům na Pražském předměstí č. domu 5 a č. domu 27 na Teplickém předměstí. Konala se slavnost za účelem zasvěcení 50 eimrovních sudů vína, hodně se pilo a tančilo (5. května). V roce 1775 byly další bouřky na Mukově, spadlo tam tolik krup, že je museli odklízet lopatami, další bouřka byla 7. června, blesky uhodily 7x do domů ve městě, hořelo u Josefa Ringla v Hrnčířské ulici u Michaela Mendy na Újezdě a rozštípl se kříž u Schudeho na Mosteckém předměstí. Lidé utíkali z údolí, když slyšeli burácet hromy. Utlačovaní sedláci  nechtěli déle trpět robotu a místo po pluhu sáhli po zbrani. Po tvrdém odporu bylo povstání zbraněmi potlačeno. V okrese Bílina se sedláci nebouřili, scházel schopný velitel. V roce 1778 bylo město opět obsazeno vojsky, městu nastaly další odevzdávky, hlavně když byly přes Bílinu velké přesuny vojsk. V údolí Debrsche a Meřise až do Chudeřic a Světce tábořilo 22 000 Prušáků a do města byly přeloženy dvě jednotky granátníků z Mühlenportu a všichni museli být dobře zaopatřeny (10. srpna). Do nepřátelského tábora se dodalo velké množství chleba a vína. Prušáci zůstali v okolí Bíliny  7 týdnů, dodávky z Bíliny šly za nimi až do Teplic a Lihnej, takže utrpěla Bílina těžké ztráty. Víno co vypili vojáci stálo Bílinu 1 000 fl., hůře na tom byl klášter v Oseku, kde nepřítel sebral válečnou kořist za 40 000 fl. Další rok v Bílině panovala panika – prušáci postoupili až do Mostu, který byl obsazen rakušany, předpokládalo se, že vznikne krvavé střetnutí. Rakušani se dali na útěk a ustupovali směrem na Louny, jen u Vtelna se pár rakušanů střetlo s prušáky a byla z toho bitva. Prušáci po porážce zajali Rakouského velitele Linaka i s několika vojáky a ukořistili dvě děla. Poprvé se vyvezla kyselka a to 2 698 lahví, v dalším roce se čerpalo 5 235 lahví a v roce 1781 - 9 144 lahví. Pramen měl pronajatý Georg  Schwab v roce 1780 - 3. října vznikl na Pražském předměstí požár, kde vyhořelo 28 domů, poblíž v městském parku shořely stromy. Požár vznikl z nedbalosti, už v této době byl stanoven požární pořádek. Císař Josef II. cestoval po Čechách a také projížděl Bílinou, byl přivítán nadšenými

obyvateli (18. duben). Na tuto cestu se v obcích Mukově a Kostomlatech postavily jeho podobizny. Vrchnost v roce 1782 konečně uznala využití minerální kyselky – zřídila se komerční kancelář průmyslu v Bílině a zároveň se začalo se stavbou lázeňského domu. Rok 1783 byl bohatý na vinnou révu, nastal přírodní úkaz – slunce bylo od 8. 00 až do 16.00 hod. odpoledne zahaleno hustou mlhou, vypadalo slunce jako krvavě červený talíř. Lidé si tento úkaz vysvětlili jako pověru a očekávali další katastrofy.  

V roce 1784 byla tuhá zima, následkem byly zmrzlé ovocné stromy. Dvakrát bylo údolí  řeky Běly zpustošeno povodněmi až nyní začalo být klidné období a Bílině se začalo dařit, byl odbyt minerální kyselky a zvětšoval se vývoz – 40 000 lahví (rok 1786). Rok 1787 – dosud kostel v Radovesicích byl pouze filiálkou a nyní dostal svého duchovního. V roce 1789 se zanesly  min. prameny kyselky sesuvem půdy, vrchnost nasadila všechny prostředky, aby se prameny obnovily. Práce na pramenech – prameny se zpevnily, rozšířily a byly chráněni proti znečištění. Zima v tomto roce byla opět tuhá až řeka Běla zamrzla, led byl silný 90 cm. Následek této zimy a vytrvalého sněžení přineslo velké jarní tání, voda zatékala přes Teplickou bránu a dále do města. Následující rok 1790 byl rok sucha, špatná úroda. Strych obilí stoupl na 6 fl., a 30 krejcarů, žito na 6 fl. a pšenice 5 fl. Chleba stál (váha 19 lot) 1 krejcar, chleba za 3 krejcary měl váhu 1 pfund a 26 lot (lot – 12 – 17,5 g a pfund – 560 g). Maso stálo 5 až 6 krejcarů za 1 pfend. Za 1 pfund mýdla se paltilo 11 až 15 krejcarů, sud sladového piva se platilo 26 fl. a 40  krejcarů. Ke konci 18. století stoupají ceny za strych žita 3 fl., strych pšenice 14 fl.  a 30 krejcarů. Teprve státní převrat v roce 1811 udělal těmto cenám konec. 

 

 

Kapitola  XV.

 

Bílina  v  období  válek (Napoleon)    do čtyřicátých  let  našeho  století.

 

Koncem 18. století byla Evropa opět zachvácena válkou – Francouzská revoluce 1789. Paříž se stala sídlem svobodně smýšlejících pánů. Sám král Ludvík XVI. a jeho žena Marie Antuaneta – padli pod gilotinou. Republikáni chtěli potlačit vládnoucí monarchii, byli vedeni  polním (obecním) republikánem Bonapartem Napoleonem, který je přirovnáván s osobností, jako byl kdysi Alexandr Veliký. Stal se mocnářem Francie a diktátorem Evropy. Sousední státy monarchie, kterým hrozilo nebezpečí z Francie, všude bylo vojsko, zavedli daně za účelem zbrojení. Všude vládla předválečná nálada. Také Bílina se nevyhnula politického dění, několik mužů bylo povoláno do císařské armády, která měla čelit nepříteli. V roce 1792 – 26. srpna byl velký požár na Pražském předměstím,  kde shořelo 29 domů, shořel i dům Felber – Scheho, a ještě dalších 11 domů v Horní ulici, sladovní dům, Pražská brána, 11 domů, 4 stodoly na Újezdě. V roce 1793 vyhořelo opět 13 domů i se stodolami v Jablonci. V roce 1796 museli obyvatelé Bíliny dodat k válečným účelům: 169 vozů (asi 10 q mouky), 45 vozů ovsa do Rakouska. V tomto čase určila válečná komise městským pivovarníkům, aby ročně odevzdávali 240 fl., jako státní daň. Současně vypukl spor mezi řezníky o cenách masa, k tomu se přidala přirážka, takže při prodeji 2 pfund hovězího masa smělo být jen 2 lot kostí. (lot – 12 až 17,5 g). Bílinští se snažili, aby pracovala radnice a radní. Rok 1800 proběhl bez událostí. Hodně lidí pracuje v tomto roce na zámku v Křemýži u hraběte Ledeboura. Opět byl požár na Pražském předměstí a Újezdě (29. duben 1801), v tomto roce byl renovován kostel ve městě a byl vyzdoben novými freskami. Do Bíliny byl přivezen v roce 1803 první biliár, majitelem byl Anton Tscheber, který dostal nařízení od radnice, že se smí biliár provozovat jen za dohledu radních. V roce 1805 se zřítila věž ,,Desátkového práva“, tak zmizela poslední památka na dřívější dobu. Zápisy ze zasedání městské rady se prováděly pravidelně, dříve se zaznamenávaly jen některé. Leopold Tschepper je jmenován starostou, městskými radními jsou jmenováni občané: Johann Michael Göpfert, Johann Haibel, Ignác Milota, zapisovatel František Krenc, policejní komisař Josef Wamerle – byl chválen za pořádek na náměstí a udržování Zámecké ulice a včasné rozsvěcování světel (lucereny). Tato rada vydala nové radniční nařízení, které platilo až do roku 1852. V roce 1806 vystoupil arcivévoda Rainer na Bořeň, kde nechal provést geometrické měření, v tomto roce došlo k sesuvu půdy na Kyselce, k zachování pramenů bylo potřeba peněz. Obec Dlouhý Újezd dostala v roce 1806 faru a školu. Začátkem století byly v Bílině 4 restaurace: Bílý lev, Vysoký dům, Černý kůň a Zelený jelen. V roce 1809, kdy bylo Rakousko ve válce s Napoleonem, dostal národ nové daně. Bílina musela zaplatit 800 fl. z kasy vína a rozdat mezi občany – právo pivovarníka. Bílinská škola byla přeměněna válečným úřadem na školu triviální, držoval se přísný pořádek např. - policejní stanice dohlížela na ,,sýpkového psa“ pana Petra Waltra, aby neobtěžoval občany, dávat pozor aby nestály na otevřené ulici povozy s hnojem, kdo neuposlechl, byl pokutován 5  fl., dále  u kováren zakrývat jímky na vodu, aby do nich nikdo nespadl. Noční hlídač dostával 50 fl. ročně a volný byt. Bílina se snažila dát do pořádku své práva a uspořádání radničních záležitostí, prochází Bílinou válečná vřava. Napoleon posílá další vojsko do země a prušáci, rakušané a angličané poznali sílu Napoleona. V roce 1809 povolali rakušané všechny muže do zbraně. Hrabě Lobkovic povolal batalion dobrovolných myslivců, mezi nimi byli i mladí muži z Bíliny a okolí, většina se nevrátila. Padli u Asperu, Esligenu, Landshutu a Abensburgu. V roce 1810 se koná úřední přečíslování domů a v roce 1811 byla založena císařská aerarialní silnice (aurarial strasse) nad Bílinou. Venkovní městské brány byly odstraněny, u Chudeřic se postavil nový most v blízkosti Hostomic a byla vysázena ořechová alej. Události v roce 1813 –  v okolí Bíliny měla ležení armáda prušáků, rusů, rakušáků. Tato spojenecká armáda odchází do Drážďan, kde je čeká připravená Napoleonova armáda. Prušáci jsou zahnáni zpět do Čech. Obyvatelé čekali, jak bitva dopadne, když viděli přijíždět povozy s raněnými, vracející se prušáky, rakušany a rusy, zmocnil se  jich strach a utíkali před nepřítelem do Středohoří. Bitva u Chlumce a Chabařovic zastavila nepřítele

před obsazením Bíliny a jejím zničením. Generál  Bandame pronásledoval ustupující armádu spojenců, ale díky včas vracející se Ruské armády pod velením generála Ostermanna a Pruské armády pod vedením generála Kleista, byl nepřítel  poražen na hlavu u Chlunce a Chabařovic,  29.  a 30. srpna 1813 bylo ukořistěno 81  děl, 10 000 Francouzů a generál padl do zajetí, (meč generála Bandamma by se měl nacházet v majetku česko – německého spisovatele Wilhema Ressela v Drážďanech). Bitvou bylo zničeno 6 obcí, 318 domů, 3 dvory, městečko Chabařovice se 148 domy, dále 400 domů v okolí, bylo spáleno asi 60 000 ovocných stromů. Několik tisíc lidských životů stála tato bitva, byl to konec francouzského císaře. V okolí Bíliny byla během bitvy rozestavěna rezervní Rakouská armáda, měla být nasazena kdyby Napoleon vyhrával. Na výšině měla být rozestavěna baterie děl pod velením hasiče Raucha, občan z Bíliny. Dostal rozkaz při napadení města, měl město rozstřílet do požáru. Během koncentrace hord spojenců v našem okolí, projíždí našim městem jeden z nejlepších generálů  

Francouz Morou, nebyl nakloněn Napoleonovi. Byl těžce raněn u Drážďan, přišel o obě nohy, projížděl Bílinou a dále do Loun, kde zranění podlehl. V Bílině byl zajatec francouzský generál Bandamme. Stovky zajatých francouzů procházelo městem při cestě do zajateckých pevností, kde byli drženi. Bílinu navštívil v roce 1813 básník Wolfgang Göthe, navštívil v doprovodu Dr. Franze Ambrose Reusse největší znělcovou skálu, Bořeň. Göthe navštívil i důl na Cínovci (10.července). Začátkem 19. století nastala doba míru. Nastává doba budování a pořádku. Rok 1816 byl opět rok neúrody a bylo opětovné zdražování. Ve městě vypukne hádka mezi malými podnikateli a radnicí, to vyvolalo několik nepřátelských jednání, spor trval několik let. Rok 1817, byla to doba hladu a hádek, Bílina se zklidnila, ale začátkem roku 1820 začala hádka znovu, projednávaly se radniční pozemky. Ceny obilí: strych pšenice 50 fl., žita 40 fl., hrachu 40 fl., čočky 24 fl. Rok 1822 nebyl dobrý pro zemědělce, stěžovali si na špatný růst a přemnožení myší. Rok 1824 byl bohatý na úrodu.  Strych ječmene za 4 fl., pšenice za 2 fl. a 3 krejcary, 1 pfund hovězího masa za 10 krejcarů, mass piva za 8 krejcarů (mass – 1,4 až 2 l). V roce 1825 založil  Wilhelm von Lobkovic sirotčinec pro 7 mužských a 8 ženských nalezenců, byl finančně podpořen Ferdinandem von Lobkovicem. V roce 15. března 1826 rozhodla radnice – založení parku, lázní a restaurace na Kyselce. V dalším roce byla postavena vlastní střelnice s pomocí spolku pivovarníků a pánem Börem. V roce 1830 zemřel císařský horní rada Dr. Franz Ambroz Reuss, byl pochován na hřbitově sv. Štěpána, měl velké zásluhy za vybudování Kyselky, byl přírodovědcem, nazýván otcem balneologie. V roce 1832 se vyskytla cholera, epidemie si vyžádala i objeti v okolních obcích.  Záslužně léčil dětský lékař, univerzitní profesor Dr. August Reuss, syn Franze Ambroze Reusse. Musíme se zmínit o synech Franze Ambroze Reusse, byli známí v lékařských kruzích Dr. August Leopold Reuss byl uznávaný oční lékař, univerzitní profesor ve Vídni. Dr. Wilhelm Josef Reuss byl lékařem rodiny Lobkovice.    

 



počet hlasů: 0 - Hodnocení: 0/100
6535x přečteno | Velký Vont | 22. 02. 2010 | Export: Informační e-mail Vytisknout článek

© 2009 HSBILINA.cz - Všechna práva vyhrazena. Veškerý obsah písemný, grafický i fotografický podléhá autorskému právu. Není proto dovoleno jej jakkoliv přebírat či kopírovat bez předchozího písemného souhlasu administrátora tohoto serveru.
Systém běží na jádru PHPRS - © 2009 CSS Layout + speciální moduly www.militaryzone.cz | www.nejdepocitac.cz