Dobrou noc. Přihlašte se prosím nebo registrujte.    Jméno: Heslo:  
Historie

Theodor Hutter historie města Bílina 4.část

Dějiny od  nejstarší  doby  po  dnešní  dny  (1890)

 

Vydáno v Bílině roku 1891



Kapitola  IX.

 

Bílina  v  druhé  polovině XVI.  století.

 

Opustili jsme Bílinu v roce 1566, kdy pastorální konference rozhodla o zániku protestantizmu v bílinském kraji a o jeho postihování. Přísná pravidla, která zavedlo duchovenstvo, nedocílilo ten účinek, který očekávali. Na panství v Bílině se rozmohlo luteránské učení. Bílinu zasáhl v roce 1568 požár, byl poškozen kostel, který se musel přestavět – dostala se mu podoba barokního klenutí se sloupovím. O dva roky později v roce 1570 podle staré úřední listiny řemeslníků z Bíliny se dozvídáme, že v roce 1573 se pán Christow Popel von Lobkovic a jeho žena Anna von Biberstein nechali odlít tři zvony pro městský kostel. Na těchto zvonech jsou jména dárců a jméno Lobkovicského dvorního správce Konráda von Schlinvic. Největší zvon váží 70 q. Zvony se usazovaly přes kostelníkův domek, použili můstek na kostelní půdě a dále na věž, samozřejmě se konala velká oslava a zvony byly  vystaveny a připíjelo se na zdraví dárců. Další rok se konala  pastorální konference v Bílině, která se zabývala potlačením luteránů (luteránského jedu) jak tomu říkali katoličtí otcové protestantizmu. Nebezpečí nebylo zažehnáno. Děkan z Litoměřic Václav z Brodu (1670), dále Matyáš Frisch z Chabařovic působili už v duchu evangelickém ve svých farnostech. V Bílině se luteránské učení nezakořenilo, tady vládla tvrdá ruka Lobkoviců. V roce 1577 odkupuje Christow Lobkovic starší z Oseckého kláštera dva sudy vína, dále od kláštera odkupuje obec Volevčice. V roce 1580 byl postaven pomník u městského kostela zesnulému pánu Litvínu von Lobkovic a Ludmile von Hasenburg. V tom samém čase se zrušil klášter jeptišek ve Světci a byl přidělen k pražskému arcibiskupství. V roce 13. června 1580 se stalo to samé klášteru v Oseku.  V této době byl uvolněný život jeptišek a mnichů, přesto překračovalo několik těchto  klášterů, v roce 1572 byly kláštery v majetku Jakoba Hirše, ten je odkoupil od svého tchána za 300 schock, za  tu samou sumu kupuje velký 5 ½ sudu měděný kotel na vaření piva, kupuje i stoly a židle. Podle občana Josefe Simona toto vše mělo býti v domě ,, U Lva“, je to samozřejmě sporné. V domě č. 14 bydlel Václav Ignác Burian, nejdříve městský písař, potom primátor a pak starosta. Starý dům ,,Waltrovo“ v Dlouhé ulici č. 24, ve kterém bydlel dvorní operní zpěvák Walter. Píše se také o občanu jménem Blasche (Blaše). Ke konci XVI. století  Blaše vyženil dům vdovy Sistry ,, Černý orel“, dnes Pražák. Samozřejmě měla Bílina v té době český charakter i když tu pracovalo dost němců. Několik hrobních kamenů z roku 1580 (psány česky) obklopují kostel i dva hroby, které byly nalezeny u kostela svatého Štěpána. (Jeden z roku 1618 a ten druhý je datován 1626 – jsou ještě psány češtinou). V těchto místech se v nové době našlo více lidských koster (při výkopových pracích silnice v Nádražní ulici). Tyto kostry pocházejí z obléhání města Bíliny. Na konci XVI. století, v roce 1599 vypukl mor. Tento rok byl požehnaný na úrodu vína. Podle zápisů to musel být rok neštěstí – úmrtnost lidí za několik týdnů byla vysoká. 

 

Kapitola  X.

 

Bílina  na  začátku  XVII.  století   -    třicetiletá  válka.

 

Jen málo pravdivých zpráv se zachovalo. Poprvé nacházíme v častých písemnostech o sporech mezi knížetem Adamem von vValdštejnem a Polyxenou von  Lobkovic na Roudnici a v Litoměřicích. Dále je tu zpráva o jmenování obce Lovosice na město.

Držel se týdenní trh v Bílině – je poznamenáno – udělení práv  Ulrichem Felixem von Lobkovicem (1601), císař Rudolf propůjčil neomezeně Lobkovicům hrad Střekov. V roce 1603 (13. ledna)

byly v okolí přírodní úkazy a lidé věřili na nadpřirozený svět a měli strach. Byli lidé, kteří pohledem na oblohu věřili na nadpřirozené úkazy, ale byla to Kometa. Hodně lidí věřilo, že přišli Turci a chtěli spálit Vídeň a Prahu a pak celou zem. Jiní věřili, že je to úkaz divů, předzvěst nemocí a věřili, že mají pravdu, když v roce 1606 přišel mor do země a zemřelo několik lidí. Velkou důležitost pro okolí Bíliny bylo nalezení uhlí. V roce 1613 se začalo s prvním kopáním uhlí. Jako první, který se pokusil kopat byl majitel  kamencového dolu pán Hans Weidlich, takzvané ,,Mostecké dítě“. Tento pán si nechal od císaře 20. listopadu 1613 udělit povolení, škoda, že tyto pokusy kopat hnědé uhlí zastavili. Politické nepokoje a vyhlášení třicetileté války, která zabránila v okolí provozovat veškerá řemesla. Ještě jednou si zahrála příroda pro lidi před třicetiletou válkou. V roce 1616 byl to požehnaný rok – úrodný. Nebylo dosti rukou, aby se sklidila úroda. Lidé osívali pole v zimě.  Také v roce 1619 byl podzim teplý, kvetly stromy, keře, jenže to byl poslední rok pro sedláky, kdy sklízeli. Přišla krutá třicetiletá válka. Vypukla válka po celé střední Evropě. Nezastavila se před hrady a v domech v údolích. Heslo mocných bylo Unie – Liga – duchovní volnost, proti sobě byly strany v Německé říši, které rozpoutaly třicetiletou válku. Rozpolcenost v říši a provinciích přineslo tak dlouhou válku. V Čechách začala i skončila válka. Zpočátku to byla náboženská válka. Později se do války zapojili Francouzi (arogance a závist), vznikl politický boj.    

Bezohledný postup papeže dostala válka náboženský ráz. Protestantský kostel v Hrobech a Brandově byly prohlášeny ,,kacířskými noclehárnami“ a byly zavřeny, v Hrobech byl kostel zbourán. Císař se protestantů nezastal, tak si protestantská šlechta hledala v Čechách sama právo i kdyby musela použít meče. Kníže Matyáš Thurn, rozhodný muž, postavil hordu a pronikl až k Vídni. Protestantské stavy jiných zemí se připojuje k českým stavům a válka rebelů začala. Brzy pronikly císařské hordy do země a prošly různými směry. Zvláště si počínaly proti obyvatelům po vítězství nad králem Fridrichem Falckým 1620 na Bílé hoře. Pobělohorská doba prohloubila nouzi, přišlo pár let sucha a nouze byla o potraviny (mouku). V roce 1623 až 1624 se platilo za : 1 scheffel (42 až 222 litrů) žita - 40 schock tolarů, 1 scheffel pšenice – 32 schock tolarů, v roce 1625 stoupla cena až na 43 schock tolarů. Pro tuto dřívější dobu to byla ohromná suma, k tomu ještě přišlo znehodnocení peněz. Bílina byla tenkrát závislá na zemědělství, můžete si představit, jak trpělo obyvatelstvo. Po válce měla Bílina o jednu třetinu  méně obyvatel než před válkou. Statistický zápis, který je psán začátkem války udává, že panství mělo 21 obcí, kde pobývalo 159 sedláků a 177 domkařů. Měli 8 619 ¾  strychů orné půdy, 499 ¾  strychů pastviny -  platili za propůjčku městu a vrchnosti 80 schock tolarů. Na Jiřího platili 187 schck tolarů, 8 grošů a 3 feniky v hotovosti a na svátek Galli 380 schock tolarů a 8 grošů daně. Daň v naturáliích obnášela 314 strychů pšenice, 314 strychů žita, 36 strychů a 3 ½  čtvrtky ječmene, 52 ½  strychů ovsa, 29 1/3 kusů jehněčího, 163 ½  kusů husí, 751 ½  slepic, 83 schock a 34 kusů (1 schock – 60kusů) vajec, ¾ vlastních zásob cibule z Motálova dvora (starý radní dvůr). K této dani museli přidat obyvatelé z Mukova 9 kusů mladých vlků a 2/3 sušených hub ze svých vlastních zásob – odevzdávali vrchnosti. Po ukončení krvavé války zbyla na venkově jen jedna třetina sedláků, kteří platili daně, ve městě to nebylo jiné. Mnoho  měst a obcí zmizelo beze stopy, kde stály už se neví. Z této bouřlivé doby nacházíme jen několik historických událostí o Bílině. Pravděpodobně se ztratilo z této doby mnoho listin.  Z těchto málo zpráv je jedna důležitá – o koupi ,,Vysokého domu (Londonu), Vilhémem von Lobkovicem. Jednotlivé zápisy o působení protestantských rodin v okolí. Vysoký dům patřil tentokrát německé rodině protestantů jménem Gürtherode. Vytušili nebezpečí, které je čekalo a majetek prodali a odešli. Jak veliký byl počet protestantských rodin, které z okolí Bíliny odešli se nedá určit - není doloženo. Okolí se muselo rekatolizovat. Pro tento účel byl obnoven klášter v Oseku, kde pobývali mniši. Několik duchovních měli za úkol obrátit víru jinak smýšlejících. Mnichům byli vždy k této činnosti k dispozici vojáci a do země byli vyslány jezuitské misie lichtenštejnských dragounů, kteří se postarali násilím o kacíře. V této časové etapě odešlo 36 000 rodin z Čech do okolních zemí, do exilu – do bídy. Také obyvatelé města Bíliny jinak smýšlející odešli do exilu. Domy podezřelých z kacířství se prohledávaly a nalezené knihy za účasti duchovních a radních byly spáleny. V Krupce se provedla taková exekuce v roce 1628, kde se spálilo 5 košů kacířských knih. Válka se rozpoutala ještě hrozivěji mezi stranami s největší krutostí. Švédové, Španlé, Francouzi, Angličani, Italové a Slovinci procházeli se svými hordami Německem. Ještě dnes  jsou v paměti jména velitelů hord – Tilly, Pappenheim, Wallenstein a nebo Švédsko – protestantské hordy pod vedením krále Gustava Adolfa Bannera, Tortena atd. Vojenské jednotky Valdštejna procházely několikrát přes Bílinu. V roce 1630 přivezla taková jednotka u Nünbergu ukořistěná děla Švédů do Duchcova, Valdštejn je nechal  roztavit a odlít bazén, který stojí ještě dnes na nádvoří zámku. K válečné nouzi přibylo ještě roku 1628 mokro, vlhko a všechna úroda se znehodnotila. Víno a zrno na polích shnilo. V roce 1629 začátkem února začala velká zima a sněžení, mnoho lidí a vojáků zmrzlo. Také rok 1630  a 1631 bylo strašné sucho, tráva a úroda uschla. Nemoce a hlad byl stálý host. Okolo 25.10.1631 vnikla horda ze Saska přes hranice Čech a ničila celé okolí. Mnoho obcí bylo přepadeno, vyloupeno a vypáleno. Zvláště Osek byl zničen vojenskými jednotkami. Rabující vojáci otvírali hrobní desky v kostele a hledali poklady. V roce 1633 se objevila další válečná jednotka ze Saska u které byli i Švédové. Tato horda vypálila kostel v Krupce. V Bílině se šířila zpráva, že obávaný velitel Torstenson táhne na město a chce jej vyloupit a vypálit. V roce 1634 přišla zpráva do Bíliny, že císařský velitel Albert Wallestein údajně za velezradu byl v Chebu zavražděn. Další zpráva – nepřítel chce vniknout do Čech jihozápadně. Tento strach před nepřítelem dovršila nemoc -  mor a mnoho obyvatel zemřelo. Bíliny byla obléhána Švédy (8.8.1634). Bílinu bránila jen malá císařská posádka. Nepřítel vnikl bez odporu do města a obsadil jej. Bylo vypáleno 10 domů. Hrad byl také okupován. Na Duchcov zaútočil nepřátelský oddíl a 10. srpna 1634 byl z velké části vypálen. Padlo město Most a hned potom město Žatec (16. srpna 1634 – Švédi, generál Banner). Jaké vztahy mezi přítelem a nepřítelem v českých městech vládly se píše v různých pamětech a spisech, např. v Litoměřicích začátkem války bylo 271 domů s 1 635 obyvateli, po válce zbylo 69 domů obývaných a 200 domů stálo, ale byly neobydlené. Na venkově zbylo 13 sedláků, kteří obývali 11 domů. V roce 1640, kdy Banner dobyl město Ústí n. L. a odtáhl z Litoměřic. Ústí chtěl vyplenit a spálit, v Ústí zbylo 52 osob a 8 sedláků a v roce 1648 když byl uzavřen ,,Wastfálský mír“ zbyl jen jeden sedlák. Také v Bílině bylo plno prázdných domů a kdysi bohatí občané chodili po žebrotě. Z tohoto důvodu přeměnil hrabě Wilhelm Lobkovic hospitál na chudobinec. Švédové se objevují v okolí Bíliny. Obyvatelé města Teplic a Mostu, aby ušli plenění a vypalování, ukázali se jako přátelé Švédů. Ušetřili tyto města před vypleněním a spálením, ale zato si Švédové počínali hruběji v okolních městech a obcích. Do popela proměnili klášter v Oseku a také obce – Hrdlovka, Starý Osek, Lom, Háj,  Křižanov, Verneřice. Krutost války zuřila, neustále procházely císařské  hordy vojáků ze Švédska Českou zemí. Litoměřice se často stávaly shromaždištěm okupačních vojsk.     

V roce 1646 - 16. ledna se nečekaně objevil před Mostem generál Wrangel a zaútočil na mostecký hrad a dobyl jej. Pár dní nato se usadil v Bílině. Na míle daleko byly v noci viděny plameny hořících obcí. Hrady, města a obce nebyly ušetřeny. Velká byla kořist co nepřátelé odváželi, už dávno byl uzavřen ,,Westfálský mír“ a švédské jednotky se potulovaly v zemi (1648), ještě 1. října 1649 vezly přes Litoměřice 70 vozů kořisti za hranice. Nedá se ani povědět jaká  byla bída a nouze ke konci války. V zemi to vypadalo jako na velkém hřbitově, kde se toulali hladoví vojáci – Švédové, jako hyeny hledali svou kořist. V této době v nouzi a bídě bydlel v Bílině muž, který byl velký lidumil, pravý otec chudých, byl to šlechetný dárce, kde byla bída pomáhal. Byl to primátor Bíliny Matyáš Franc Motál. Několikrát měl město zachránit před zánikem a před vypleněním nepřítelem. V roce 1651 dotoval výstavbu pravé křížové kaple městského kostela, daroval radnici jeho dvůr ,,Motál“ – bývalý radní dvůr, který před dvěma lety byl zbourán a uvolnil místo pro výstavbu lidové školy. Tyto podpory tak i jeho štědrý život je zapsán do ročních radničních kronik na jeho památku.

 

 

 

 

Kapitola  XI.

 

Bílina  po  třicetileté  válce  -  protireforma  -  vnitřní  záležitosti

 

Rozvoj  německého  občanství

 

 

Pomalu se Bílina zotavovala z válečných ran, bezmála třicet let potřebovala Bílina, aby se vrátila a zařadila do lepších vnitřních vztahů občanského soužití. Velkou důležitou záležitostí pro budoucnost města byla germanizace občanských stavů. To přineslo rychlý rozvoj vnitřních záležitostí. V městských archivech jsou dva dokumenty – je zapsáno že, Václav Ferdinand Eustebio von Lobkovic 1652 podnikl výstavbu Roudnického zámku. Práci prováděl stavební mistr Pošta. Humprecht von Czernin v roce 1637 nechal vystavět kostel v Kostomlatech, v roce 1684 nový zámek v Kostomlatech a to na Humprechtově louce. Jako všechny města v zemi byly po třicetileté válce v roce 1648 a 1750 ve zbídačeném stavu a byl na ně žalostný pohled, tak to byl i případ Bíliny, sice stály věže a cimbuří, ale obě předměstí byly srovnány se zemí. Jezdci, sedláci s povozy zajížděli do města jen ve dne, v noci byly brány zavřeny,  kvůli bezpečnosti, jenom malá brána byla otvírána za malý poplatek pro opozdilce. V městské věži bydlel zapisovatel zboží, který odebíral propustky a vedl městské záznamy o zboží – dřevo, seno, maso, obilí atd. Uvnitř města byly hrozné silnice, špatná dlažba, visící okapy, byly otevřené odtokové kameny. Domky řemeslníků byly vázané, úzké, vysoké, měly dřevěné komíny a šindelovou střechu. Průčelí domů byly vymalovány, téměř umělecká díla. Domy občanů byly jednoduché a k různým předpokojům vedly schody, všude visely vchodové nápisy. Domy vrchnosti nebo šlechty byly vkusně zařízené a hodně se odlišovaly od domů obyčejných občanů. Vzhled staré Bíliny nebyl nikterak krásný. Město Bílina dostalo práva od kněžny Elizabety Apolonie – vdova po Popelín von Lobkovic, rozená Tilly Breitenek. Rok 1660 nebyl pro Bílinu a její okolí příznivý, přinesl hlad a nemoce. Zemědělství poškodily nemoci dobytka. Mezi vrchností a městským magistrátem byly hádky. V roce 1664 se panství rozrostlo o Vodolice, které získaly od Postoloprt. V roce 1664 se v Bílině narodil významný malíř Amermeyer, jeho umění nabylo velkého významu. Zemřel v roce 1740 ve Vídni. Jeden jeho obraz ,,Květy“, byl obdivován ještě v roce 1877 na světové výstavě ve Vídni.

V roce 1665 připojil pán Bíliny Děpold II. von Lobkovic Jablonec se všemi panskými právy k městu Bílině. Kupní cena majetku města Jablonce byla bezvýznamná 19 schock pražských grošů. Jablonec měl v této době 14 daňových poplatníků. V roce 1667 se ukazuje v okolí další šlechtic z Německa Martin Mainer von Wolkenbach, byl jmenován majitelem obce Pařidla a Svinčice. Oba majetky daroval 20. června 1667 kostelu svaté Anny v Mostě. Zajímavé je, že i v druhé polovině 17. století  se v celém okolí provádí rekatolizace. Všude jsou kacíři. V diecézi Litoměřice bylo 44 kacířů, několik jezuitů, také i světový duchovní podporováni vojskem. Ti měli za úkol  potlačit kacířství. V různých farnostech bylo  několik kacířských knih, kde byly záznamy podezřelých. Z těchto zajímavých zápisů se dovídáme, že ve Šluknově bylo 299 kacířů a 165 podezřelých, v Hanšpachu 855 kacířů, v Schirdiswaldu 178 kacířů, v Rumburku 464 kacířů a 345 podezřelých, v Kamenici 36 kacířů a 301 podezřelých, ve Wegstädl 50 kacířů, v Janově ve farnosti Arnoldice jsou všichni kacíři. Další soupis pochází z roku 1677 – Benešov 2 kacíři (dva kacíři ve vrchnosti), Proboštov 12 kacířů, ve Třebušíně dva  kacíři ve vrchnosti, v Habarticích je 1 kacíř, v Boitsdorfu je 38 kacířů (čarodejnic), v Habarticích opět je 63 kacířů, v obci Müglice a v Cínovci jsou všichni luteráni, zato v Duchcově jsou všichni katolíci, až na dvě ženy. V Brozanech byl 1 kacíř, v Plíškovicích je 8 kacířů, v Gastdorf je 18 kacířů, v Hrobech 2 kacíři (knihovazači), Chabařovice 5 kacířů, Česká Lípa má 5 kacířů, Mělník má 3 kacíře a 10 podezřelých, Třebenice 1 kacíř a 26 podezřelých, Řehlovice 1 kacíř (truhlář) a 2 čeledníci, Rumburk 13 kacířů a 56 podezřelých, Schirgiswald 116 kacířů, Wegstädl 5 kacířů, Vtelno 4 kacíře, Arnoldice 6 kacířů, Litoměřice jen 16 podezřelých. Přesvědčování neprobíhalo pokaždé hladce. Vícekrát se stalo, že jezuiti byli vyhnáni sedláky z obcí holemi, ale vrárili se vždy s vojákama, pak poznali postihy pronásledování a tvrdé tresty. Pozdě uznal římský dvůr, že Kristus nevyslal ozbrojené hlasatele těchto idejí (láska a víra) a že měli lid zavést do kostelů, ne je mučit. Bílinští byli většinou katolíci. Lobkovicův vrchní úředník Konrád Jakob Buk von Büsingsburg, kterému dříve patřila obec Lužice, kterou prodal v roce 1655 rodině Lobkoviců a bydlel v Bílině v domě č. 3. Uspořádal pochod s obyvateli Bíliny do Krušných hor, aby kacíře na Moldavě, Ulersdorfu, Mšenu u Teplic, Nové Vsi a Nolendorfu předělal na katolíky. Táhl do hor jízdní gardy, zesílil svoje jednotky s mikulovskými a vnikl až do jmenovaných obcí. Kacíři byli zmláceni a zahnány do kostelů ke zpovědi. Také v Měrunicích a Lahovicích bylo několik podezřelých. Lahovice získaly v roce 1670 kapli. Sociální stav v polovině a ke konci 17. století  nebyl růžový. Pracovní listiny uložené v městském archivu v Bílině mají z této doby mnoho zápisů o výdělcích dělníků. Výdělek za jeden pracovní den v této době bylo 5 krejcarů – za práci na poli a v domácnosti, za práci na vinici se vyplácelo 8 krejcarů. Týdenní plat byl 30 až 40 krejcarů. Co by asi říkali dnešní lidé (1900). Rok 1670 přináší zajímavé písemnosti, psané v němčině. Datum 19.8.1670 je psáno, že Kyselka byla majetkem města. Jiný dokument se zmiňuje, že za Kyselkou se vysazovaly vinohrady (rok 1671). Tehdejší starosta města byl Michael Walter. Malé obce Mukov a Lukov patřily jezuitům z Litoměřic, obě obce se prodávají 20.5.1675 kolegiu sv. Klementa v Praze. Václav Ferdinand Popel von Lobkovic obnovuje městské radě (26.8.1675) dědičná práva občanů do občanského vlastnictví. Toto právo už uděloval Timo Koldic (1475). V dalším roce 1676 se v obci Mrzlicích postavil kostel . Další zpráva je o starostovi Motálovi. V roce 20. 7.1679  píše starosta Motál žádost hraběcí milosti o udělení důvěry starosty v Bílině. Poukazuje na jeho 7letou práci radního a na 22letou činnost starosty – použil jsem všechny svoje síly, abych dopomohl městu k blahobytu v dobách bídy a nouze, nikdy jsem nežádal o zvláštní uznání. Svojí propouštěcí listinu ukončil s prosbou, aby hraběcí milost jeho prosbě vyhověla. Odpověď zněla zcela podle jeho přání (14.7.1679). Starosta Motál byl Václavem Ferdinandem Popelem von Lobkovic zproštěn primátorské důvěry. Z této doby nacházíme některé zprávy v městských kronikách z roku 1670 a 1671, že Wilhem Krachovský von Kolowrat, vrchní zemský soudce v Čechách, byl kmotr lobkovicových dětí. Dále je tu zápis o prodeji občanského domu za 3 350 guldenů. Odsouzení (20 let) Marschnera, který na poli u Kyselky postřelil syna Antonína Leihmana. Stalo se to u ,,Muskaterové hrušky“, byla tu uložena pokuta (2 guldeny – 19.8.1679). Obligace (cenný papír s úrokem) z roku 1669 hlásí, že vrchní zemský soudce umožnil Františkovi Burianovi (syn varhaníka z Bíliny), aby se vyučil malířství v Praze. Po jeho vyučení si měl odsloužit tento dluh na panství.                                                                             

Tuto písemnost zapsali – Ignac Burian a Simon Hermann. Další zápis: zaslíbení dcer Michaela Vencela, Judity a Katariny von Rosenthl, říškému knížeti von Altman, svobodným pánům z Boldburgu a Murstten. V roce 1679 dochází k přechodu ze slovanské řeči do německé – poněmčení Bíliny. V roce 1679 (19. července) nařizuje Václav Ferdinand Popel von Lobkovic přeřadit a obnovit zastoupení radních. Bílina získala první německé zastupitelstvo. Podle protokolů převzala němčina prim, čeština byla opomíjena. Přísaha radního v roce 1679 v němčině: ,,Přísahám Bohu všemohoucímu, Marii, matce Boží a všem svatým, že já dnes přijímající do stavu občanského, budu vždy věrný, poslušný, čestný a jako věřící v římskokatolickou církev se budu držet zákonů, městských práv, nebudu odporovat magistrátu a městskému soudci, bližním a občanům škodit, v případě škod je předejít a odvrátit, k tomu mi napomáhej Bůh. Amen“. 

Zápisy se nacházejí v dřívějších protokolárních knihách, jak v německém tak i českém jazyce. V roce 1669 je psaná protokolární kniha v češtině, psal ji Václav Ignác Burian, ten Burian, který se později stal starostou a psal zápisy v němčině. 

Starostové tehdejších městských  rad:

1.      Václav Ignác Burian

2.      Blasius Tiger

3.      Georg Friebr. Bumbel

4.      Andreas Lcenker

5.      Michael Scherer

6.      Johann Zetmann

7.      Johan P. Luczin

8.      Johann Robert Placer

9.      Michael Walter

10.  Andrej Predl

11.  Paul Schwarz

12.  Wenzel Einben – zástupce radních

 

 

Městský soudce:

Johann Christ. Prchlena

 

Rada starších:

1.      Johann Motál

2.      Simon Blaža

3.      Daniel Scherber

4.      Johann Georg Träger

 

Zástupci radnice:

1.      Georg Friedrich Bumbel

2.      Hans Peter Luezin

 

Zástupci církve:

1.      Michael Walter

2.      Barthel Weingreber

3.      Jakob Siech

4.      Oswald Gründl

 

Zástupci nemocnice (hospital)

1.      Jakob Hirsch

2.      Christoph Riobla

 

Výběrčí:

Jakob Hirsch

 

Soudci a přísežící z předměstí:

Mostecké předměstí:

1.      Jakob Kreuz – soudce

2.      Václav Steiner

3.      Mathes Schindler

 

Teplické předměstí:

1.      Jakob Kreuz – soudce

2.      Hans Karesek

3.      Christof Hofman - přísedící

 

<span style="font-si



počet hlasů: 0 - Hodnocení: 0/100
6284x přečteno | Velký Vont | 22. 02. 2010 | Export: Informační e-mail Vytisknout článek

© 2009 HSBILINA.cz - Všechna práva vyhrazena. Veškerý obsah písemný, grafický i fotografický podléhá autorskému právu. Není proto dovoleno jej jakkoliv přebírat či kopírovat bez předchozího písemného souhlasu administrátora tohoto serveru.
Systém běží na jádru PHPRS - © 2009 CSS Layout + speciální moduly www.militaryzone.cz | www.nejdepocitac.cz