Dobré dopoledne. Přihlašte se prosím nebo registrujte.    Jméno: Heslo:  
Historie

Theodor Hutter historie města Bílina 2.část

Dějiny od  nejstarší  doby  po  dnešní  dny  (1890)

 

Vydáno v Bílině roku 1891



Kapitola  III.

 

Bílina  pod  německými  pány

 

(Páni  von  Seeberg,  von  Frieberg  a  von  Bergau).

 

 

V domě Přemyslovců vládla válka, vlastní syn šel mečem proti vlastnímu otci, aby získal vládu. Otec Václava I. se musel ukrýt (útěk do části země, kterou obývali Němci). Podle německých kronikářů pronásledovaný král Václav I., vlastním synem Otakarem II. se uchýlil ke dvoru německého přítele a jeho dvorního pěvce Raimara der Zweter. Král Václav I. podporoval Němce a jejich města v Čechách, podporoval vojáky, které vyslal král Wilhem. U Mostu došlo 1. listopadu 1248 k boji, kde panovačný Otakar byl poražen. Podvolil se svému otci. Okolí Bíliny bylo těžce poznamenáno vojenskými šiky – Joh. Schaller podává zprávu – princ Otakar se tentokrát objevil se svým vojskem, aby se pomstil na pánech von Riesenburgu. Při této události princ vyhnal mnichy z kláštera a zpustošil jej. Velkou důležitostí pro rozvoj měst v Čechách  byla od ,,Zlatého krále“ Přemysla Otakara II. převzaté vládnutí po Václavu I. a jeho germanizaci se kterou pokračoval v zemi i Otakar II. Nejznámější český král byl i největší a nejhorlivější germanizátor, jemu za vděk, že přišly ve známost velká města, nejenom jejich vznik, ale  i jejich získaná práva a volnosti. Zvláště sousední město Most, které dostalo od Otakara II. privilegium a v roce 1273 (půdní míry). V tomto půdním prostoru směli jenom obyvatelé města Mostu provozovat svoje řemesla. Městské právo (měli svého právníka), který zajistil konečnou přednost města Mostu před Bílinou. Pro Bílinu udělal Přemysl Otakar II. hodně málo, protože ztratilo uznání knížecího města, o to větší byl vliv už jmenovaných německých rodin, které během sta let přešla Bílina do jejich majetku. Na obyvatelstvo působil německý vliv – návyky a způsob žití. První jmenovaný majitel Bíliny Hoger (Hogerius) von Frieberg (Němec), věrný vládě krále Václava I., vždy vítán na českém dvoře. Od Hogera se také dozvěděli – pražský chrámový pán František a kronikář Dalimil, že v roce 1257 na císařském dvoře (Fridricha II.) byl uražen slovní potyčkou, český král od opata  von Fuldy. Hoger se ohradil slovy: ,,Mnichu, neměl jsi dobrého vychovatele, který tě nenaučil ctít krále a výše postavené. Český král Václav I. věrného barona odměnil tím, že mu předal hrad a město Bílinu. Do vlastnictví (velký dar), kterým je potvrzeno privilegium úředními listinami. Tento dar se uskutečnil před rokem 1248. Hoger von Frieberg zůstal věrný králi Václavovi I. i za bojů Přemysla Otakara II. Se svými českými barony, kteří Otakara podporovali. Hoger se zúčastnil bitvy u Mostu proti Otakarovi (1248), kde získal velkou slávu. Bílina byla předána darem Hogerovi von Frieberg a stala se opět župním městem (hraběcí), kde v pozdějších úředních listinách okolo roku 1305 se mylně píše o provincia Bilinensis. V roce 1253 zemřel král Václav I. a na český trůn se usadil Otakar II., nový vládce měl jen na mysli, ponížit ty barony, kteří byli za vlády Václava I. proti němu. Jeho první směr pomsty byl, že statečného Borsa von Riesenburg zbavil úřadu maršála a svobody.  Borsovi se připisuje prohra Otakarova boje u Mostu (1248). Jestli potrestal i Hogera von Frieberg není zjištěno. V roce 1260 nacházíme Hogera na straně Borsa von Riesenburg, kterému mezi tím dal král milost, když táhli do boje po boku krále Otakara II., proti Maďarskému králi Bélovi IV.V krvavém boji proti Maďarům u Kresenbrunnu u March – Dolní Rakousy dobyl Borso von Riesenburg a Hoger von Frieberg nepřátelský tábor, kde ukořistili relikvie ukazováčku sv. Jiřího Křtitele, kterou darovali farnosti v Oseku, kde se tento ostatek ctil až do nové doby. V roce 1279 po smrti Otakara II. – 26.8. 1278 se objevili žoldnéři Habsburka. V okolí Bíliny vypálili premonstráty v Doksanech, Světci, Oseku a Teplicích. Tehdejší opatka teplického kláštera jeptišek Elisabet von Dlaschkovic byla nucena prodat část klášterního majetku, byly to obce – Verneřice a Hroby, za 20 marek stříbra Oseckému opatovi Theodorovi. Hoger zemřel bez mužského potomka, jediná  dcera Svatka byla zasnoubena s Albertem von Seebergem, (ze Žeberka), tímto způsobem se dostala k majetku Bíliny. Jméno Seeberg  se objevuje dosti často ve starších českých dějinách. Měli hrady v Chebském kraji, v oblasti Žatce – nesly jejich jména. Chebští páni von Seeberg byli německého původu, už okolo roku 1042 je uváděn Vilém von Seeberg. Žatecká a plánská rodina Seeberg vystupovala v roce 1416 – Aleš von Seeberg. Příbuzné rodina mají erby podobné – tři listy v červeném poli, rozdílné jsou jen v listech, chebští mají bílé jezerní listy postavené vpravo a žatečtí tři zelené jetelové listy na pravém okraji erbu. Albert von Seeberg pochází asi z chebské větve. Nacházíme jej už v roce 1267 jako purkrabí von Perglic  a v roce 1276 ve stejném titulu v Kadani. Byl impulzivní povahy, podporoval  politiku Rudolfa von Habsburka, kterému Otakar za určenou sumu odkoupil hrad a město Tachov od Habsburka. Pod králem Václavem II., byl Seeberg u dvora a zastupoval v roce 1292, jako vyslanec českého krále ve Frankfurtu nad Mohanem při volbě císaře Adolfa von Nassau, v roce 1295 byl vrchním zemským komořím. Připisují se mu několik velkolepých darů, píše se v úředním spise – (Chomutov), Albert von Seeberg se souhlasem jeho ženy Svatky a jeho syna Alberta daroval farní kostel v Bílině s příslušenstvím a právy – bílinský nový špitál sv. Elizabety, Německý spolek Českých bratří. Ke špitálu patřily tenkrát rybníky, louky, orná půda, pastviny a díl zastavěné plochy, dále roční nájemné v obci Razice, dva mlýny s 5 koly, nájemné za víno. Z vinic bratří Eberhard a plné desátky panských vinic. Tento velký dar potvrzuje v darovací listině pražský biskup Johann. Od této doby žili v Bílině členové německého řádu po 150 let. Ještě v polovině 15. století je hlášení od kontura Wilhema von Schönburg, že řád vedl Ludvig von Erlichshaufen (1450 – 1467), vrchní mistr řádu. Albrecht ……………… Albert ??? von Seeberg žil ještě po roce 1308, potvrzuje  pečetí mírovou listinu s Heindrichem vom Rosenberg (14. srpna), která ukončí válku mezi Heinrichem von Kärten a Friedrichem Krásným z Rakouska. Také na sváru obou královen, obě se jmenují Elisabet, jedna je polského původu, druhá českého původu. Zde se Albrecht podílí jako politický protivník polské královny. Albrecht umírá mezi rokem 1318 nebo 1322  bez dědice, jeho syn zemřel už v roce 1307 a byl pochován ve farním kostele templářů. Po smrti  Albrechta……..(myslím si, že jde o Alberta) von Seeberg spadla Bílina pod královskou komoru. Město samotné nedostalo od něj a ani od jeho tchána žádné privilegia (práva). Jeho pomník, který zanechal, byl bílinský špitál sv. Elizabety, který stojí dnes na Teplickém předměstí. Kostelík patří ke špitálu, je řazen do dřívější doby, jenom věžička je mladšího datumu. Od něj také pochází starý městský erb. Další majitele Bíliny nacházíme u pánů von Bergau (Bergov). Jestli přišli z Čech není známo. Pocházeli z německého šlechtického rodu jménem Lobdeberg, jejich sídlo bylo městečko Lobeda (Sasko – Altenberg). Bylo vícero rodových směrů, měli mincovní právo a mincovnu v Schleizu (Člajs). Ve XII. a XIII. století  se razily mince (Bralteaten), kde ve znaku je létající ryba. Za času Heindricha von Kärten, byla jejich rodina (Bergov) v zemi, tento pán měl v úmyslu  (1307 – 1310) ctihodnou a krásnou princeznu Elisabet, kterou zasnoubil            

s Otou von Bergovem, aby neusilovala o trůn. Tato hrdá Přemyslovna zavrhla tohoto ženicha a nato si vzala Johanna von Lucenburg. Už dříve zmíněnou hádku mezi královnami stál samozřejmě na straně královny Elisabety. Pánem v Bílině se objevuje Ota von Bergov – úředně 27.1.1322. Potvrzuje to  úřední listina na magistrátu v Bílině – prodej pole u Břežánek v Osecké farnosti, kde na listině je pečeť Bíliny se jménem – Sigillum domini nostru Ottonis de Bergov. Ota von Bergov získal propůjčku od krále Jiřího – hrad Kyšperk (Supí hrad) s obcemi – Soběchleby, Maršov, Vysoký Kámen. Hrad Kyšperk zůstal v majetku Bergova, jen až do jeho prodeje v roce 1335 biskupem pražským Johannem IV. Ota von Bergov byl rytířský pán, statečný, bojovný jako jeho král. V roce 1327 doprovázel krále do Břeclavi, v roce 1328 se zúčastnil křížového tažení proti Litevcům a v roce 1332 současně s Timem von Koldic a mnoha královskými poradci uzavřeli mírovou smlouvu – 24.8.1332 mezi králem Jiřím a císařem Ludwigem. Také v roce 1337 se pán z Bíliny zúčastnil křížového tažení krále Jiřího. Jak dlouho Ota von Bergov vládl není známo. I přes jeho následovníky a příbuzné není nic známo. Pod vládou Karla IV. (1346 – 1378) vystupují páni von Bergov až vzadu, jenom zmínka je o jménu Johann von Bergov, jako dvorní správce u Karla IV. Jméno Bergov se nachází mezi dvaceti dvořany, kteří byli otráveni v Pávii německými vzdělanci. Tenkrát měl Karel IV. odměnit Alberta von Bergov hradem a městem Bílinou a městu propůjčit různá privilegia o působení. Jako o pánu v Bílině není nic známo. V roce 1369 se objevuje zase nějaký Albert von Bergau, jako pán v Bílině – je zapsáno v listině v Mostě, originál této listiny se nachází v univerzitní knihovně v Praze. Tento Albert mohl být synem Oty von Bergov. Pod králem Václava IV. vystupují páni von Bergov do popředí a to Ota von Bergov starší ( pán Bergov z Byelinky) a Ota mladší z Bergova, nejspíše syn a vnuk Oty,  který v roce 1322 byl pánem Bíliny. Ota starší von Bergov z Bíliny se zúčastnil velkého povstání velkých českých pánů, proti utlačiteli králi Václavovi IV. V roce 1396 byl povolán královským průvodním dopisem do Prahy, aby zde pomohl nastolit mír. Nacházíme Otu von Bergova také mezi deseti královskými rádci, bez kterých ,,vědění a chtění“ nesměl král provádět žádné změny. Stejně došlo k nepokojům v roce 1401 tím, že král jmenoval 4 městské správce v Čechách. Mezi nimi byl i Ota von Bergov (Bergov z Byeliny). Byl poslední z jeho rodu, který byl v Bílině. V roce 1407 nacházíme pány von Koldic na propůjčce hradu a města Bíliny.  

 

 

 

Kapitola  IV.

 

Vývoj  města  pod  vlivem  Němců  -  13., 14.  a  15.  století.

 

Albrecht  z  Koldic.

 

 

Počet dějinných událostí ve vnitřním vývoji a dění města Bíliny během 13., 14. a 15. století

je velmi malý. Je několik starých archiv, kde se našly staré listiny, nechají nahlédnout jen málo do historie. Mezi zprávy, které se zachovaly: rok 1289 – Timo von Risin daroval bílinské víno osecké farnosti. Tento jmenovaný šlechtic měl ročně dodat o vinobraní od čestného vinaře Eberharda určité množství vína – rytířům z Oseka – cisterciánům, na věčné časy. Šlo o mešní víno. Toto je zapsáno v listině, která je v Oseku a je na ní pečeť města Bíliny (věž s praporem po levé straně). Ke konci 13. století byly vinice kolem Bíliny obdělávány (nové vinice). Údajně levá strana návrší Žižkova údolí byly samé vinice, jako dnes v roce 1830. V roce 1283 táhli přes Bílinu žoldnéři Oty Dlouhého markraběte von Brandenburg, který dostal pověření od císaře Rudolfa von Habsburského, aby mladého krále Václava II. osvobodil a jeho posádku odstranil z pevného hradu v Mostě. V roce 1290 daroval  Albert von Seeberg osecké farnosti Resselhof (Reselský Dvůr). Poloha tohoto dvora je dnes neznáma, na darovací listině je podepsán jako svědek farář (plebánus) Wilhem.   

Reselský dvůr musel býti nedaleko Bíliny. Darovací listina je vystavena v Bílině (Apud Belinam). Ke konci 13. století dostalo se vlivem působení Němců v Bílině k rozkvětu a blahobytu města. 13. století

mohlo být zrodem volného uspořádání měst a německé občanské dění se dostalo do rozkvétajících měst, nejenom na jihu, také na severu Evropy. Začíná pokrok a život lidstva, který určitě zasáhl i Bílinu. V celých Čechách se zvedl kulturní život a pod císařem Karlem IV.  Vše zase zaniklo, německé dění ve městech, které ke konci 13. století a začátkem 14. století se v Čechách rozvíjelo. Přineslo bohatou kulturu a bohatství v zemi, hlavně se upevnil královský trůn. Hlavní důležitostí byl příval kupců, kteří se v rozkvétajících městech, tržních místech usazovali. V jejich krámcích a stáncích (lobiae) se prodávalo cizí zboží, měnili jejich zboží za naše. Kupci  byli z Itálie, Francie, Holandska a od Rýna. Zařizovali se německé filiálky – obchod kvetl v zemi, jako nikdy předtím. Ve městech byl pořádek, snášenlivost občanů se zlepšila. Zavedly se ochranné spolky proti vetřelcům, hlavně to bylo okolo roku 1308, kdy šlechtici se hádali o chtivost po trůnu a chtěli zlomit moc měst. Lauzický Saský svaz ochrany je znám v historii bojovnosti ještě dnes. Do špiček městských správ se volili zkušení vojevůdci, rozhodní muži. Sousední město Most měl úřední listinou potvrzeného starostu už v roce 1311 – dřívější rychtářství. Úřad se změnil v policejní úřad. O magistrátu v Bílině je zmínka poprvé v roce 1322. V úřední listině vydané 27.1.1322 se potvrzuje, že městská správa v Bílině prodala půdu z Břežánek Osecké farnosti. Starosta města Bíliny je jmenován Jakob a městský soudce Goblo. V radě seděli a jsou zapsáni: Haneman, Bollo, Albert von Görliz, Heincelin, Arnold Troler, Konrád von Tkalec, Jenlin von Třebenic, Nikolas z Břežánek – vesměs německá jména, to, že měla Bílina německý cherakter, není pochyb. Prodej půdy o kterém jsem se zmiňoval, patřil třem bratrům z Brany (Braňany). Půdu  koupili cisterciáci z Oseka. Opis kupní listiny (originál) je v Codex damascus  v Oseku. V roce 1322 (13.4.) nás upomíná další kupní listina – je na ní více jmen občanů z Bíliny. Osecký opat Johann kupuje od  Petra von Brána (Braňany) několik majetků (práva a nájmy). Tyto objekty ležely u Břežánek a měly cenu 58 schock pražských grošů. Jako svědci byli jmenováni občané z Bíliny: Pert Brevc - právník z Bíliny, Martin von Selnic (Želenický) a jeho zeť Nikolas Jakob a syn Heinrich von Elkelsdorf (také obec), tato obec později zmizela, byla mezi Hrdlovkou a Lipticemi. Na této listině je městská pečeť Bíliny. Osecká farnost už musela být tenkrát neuvěřitelně bohatá, farnost bohatla nákupem polností a nemovitostmi, tím se její území rozšiřovalo. Jeden z pramenů jejího bohatství je společná smlouva mezi opatem Servicusem a rytířem Borkem von Riezemburgem v roce 1302, společně provozovali těžbu pod Krušnými horami. Těžba musela být hodně výnosná. Také se musíme zmínit o zakládání kolonizace německých mnichů v Oseku, kteří zakládali nové osady, obce v provincii Bílina, která tímto zbohatla. Tak může Šanov děkovat opatovi z Oseka  Ludwigovi a jednomu podnikateli jménem Volflin o vzniku Šanova – rok 1326. O rok později v roce 1342 založila farnost v Oseku obec Svinčice, v roce 1332 – 1343 dopomohl Osek k Vodolicím, v roce 1343 (29.9.) založila farnost v Oseku Týnec, tak i obec Lažany. Všechny tyto místa jsou německo  právně zapsány v úředních listinách. Zajímavé je, že v datované úřední listině z 6.4.1342, kde jsou psány svědci“ kovář Witka, a školní rektor z Bíliny jménem Andreas, takže už tenkrát měla Bílina svojí městskou školu, kde samozřejmě v této době se učilo latinsky. Jestli měl vliv na školu řád německých rytířů, kteří měli patronát nad špitálem a městským kostelem, nebo řád rytířů, mniši z Oseka postavili školu, to se neví. Zmíněno je v roce 1371. Město Bílina bylo pozvednuto k arci děkanátu jako byla Mladá Boleslav, Litoměřice a Žatec. Pod tento děkanát spadalo 72 farností: Světec, Radovesice, Lužice, Měrunice, Mukov a Libševes. Děkanáty Ústí a Žatec spadaly tedy do arciděkanství Bílina. Koncem tohoto století v roce 1398 získaly Želenice farní kostel. Také u Bíliny ležící hrad Kostomlaty je zmiňován kronikářem (českým) o jeho majitelích v roce 1379 bratři Plichta a Hobart ze Žirotína.            

Okolo roku 1400 panovaly v Německu hádky o trůn. Syn krále, Václav IV. zvaný Líný, byl říšskými hrabaty prohlášen za nežádoucího a sesazen, místo něho byl zvolen král Ruprecht von Pfalz - Německý císař. Míšeňská markrabata zvláště markrabí Wilhem měl zálusk na české majetky šlechticů, využil příležitosti a majitele zničil. Vyhlídnutý měl majetek vystěhovaného pána z Koldic. Při hádce o trůn šel proti straně krále Václava. Vyhnal z panství purkrabího Ježka von Donna, velitele Königsteinu. Donutil Koldice a jeho přátele, kteří byli přívrženci českého krále. Jejich obsáhlé majetky u Sovího hradu město Koldice zabral.  

 23.3.1404 král Václav IV. odškodnil věrného přívržence tím, že mu předal jako propůjčku hrad a město Bílinu  s poznámkou, že je to za věrné služby králi, domem Koldiců (to se stalo v roce 1407). Jestli Koldicové převzali staré župní město, spíše co z něj po husitském obsazení zbylo, nebo Bílina byla ještě v bohatství a lesku, to kronikáři nepoznamenali. Albrecht von Koldic, který měl dceru Annu. Později to byla manželka pána Putu von Častalovic. Měl také syna Tima, čtvrtý tohoto jména, vždy se psal jako pán z Bíliny. Po usazení Koldiců v Bílině vypukla velká hádka mezi královskými městy Litoměřicemi, Mostem, Ústím a Louny. Spor  byl mezi Ulrichem von Hasenburg a kaplířem von Sulevic a ještě k nim patřil loupežný rytíř Wilhem von Hasenburg. Koldicové se zachovali neutrálně, sami se dostali do velkého sporu s vrchností města Míšeň, tato hádka byla v roce 1410. Další právní spor byl mezi městem Bílinou a pány von Koldic,  důvodem byly daně od obce Viklice. Proč měla Bílina právo na roční daně Viklic a jak se obnovovala smlouva o těchto daních se nedalo zjistit. Pán Puta z Častalovic převzal tenkrát roli vyjednavače k sepsání smlouvy mezi Bílinou a Albrechtem von Koldic, který s povolením krále v roce 1417 byla smlouva zanesena do královské zemské mapy. Spor o daně  z Viklic začal opět znovu v roce 1448, 1683, 1712 a 1778,  za  poznámku stojí z tohoto časového období – založení farnosti v Želkovicích - rok 1408, založení vinohradů v okolí města Mostu - rok 1416, převzetí hradu Hasenštejn do vlastnictví, tak důležité pro dějiny Bíliny. Vlastník byl Niklas von Lobkovic. Jasné světlo spadlo na hospodářský stav této doby. Historické zprávy jsou pravdivé – zadluženost lidí lichvou. V Bílině byli zvláště dva lichváři  - Židé. Toto škodlivé řemeslo prováděli s velkým uměním. Nazývali je Michel Veliký a Michel Malý. Ve státním archivu v Drážďanech jsou uloženy dva úpisy, vystavené v Bílině od těchto dvou lichvářů – Michelů z Bíliny a Haymanna z Mostu. Ten jeden je vypsán na 6 schock a 45 grošů a ten druhý na 19 grošů. Tato lichva nebyla pro Bílinské občany. Další dlužní úpis  je z roku 1418 od Židů Michela Velikého z Belyn (Bíliny) na  8  schock a další úpis byl z roku 1419 z Mostu od Žida Michela od Mostu na 45 schock. V tom samém roce je vystavená další směnka na Michela z Bíliny a na Michla z Mostu na 4 schock. Daň je týdně za 1 schock – 1 groš. Lichva na lidech byla tvrdá (1schock – 60 grošů). Jak se z jiných písemností dá vyčísti půjčil Žid Michel v roce 1419 ještě 20 schock, potom 5 schock a v roce 1420 spolu s Haymanem z Mostu 27 schock. Vznikla vlastně lichvářská banda v Bílině a v Mostě. Dost šlechtických pánů bylo donuceno u těchto lichvářů si půjčit. Zastaveny byly dvory a rytířské majetky. V našem okolí prováděli tito dva lichváři svojí velikou činnost. Král Václav (Líný) měl úmysl svůj dvůr v Lovosicích, než Vladek von Kladmo za 400 schock  jej zastavil, přenechal Michelovi Velikému. Pánové Koldicové se tenkrát do stavu nedostali aby museli zastavovat svoje majetky, naopak rozmnožovali svůj majetek, tak se dostali lehce do přízně krále. V tomto blahobytném duchu postavil Albrecht von Koldic v roce 1420 v Bílině kostel v poli, nebo kostel před městem, asi kostel na Újezdě. Jeho vnuk Hans von Koldic pán Bíliny a Krupky podporoval těžbu v Krušných horách. Viděl tu právem pramen výdělku, moci a blahobytu. Moc Albrechta z Koldic rostla. Od roku 1413 nacházíme jej při každém sezení královského  propůjčovacího soudu v Praze. Nacházíme jméno Albrecht z Koldic jako vrchního dvorního  propůjčovacího soudce a v roce 1419 dostal titul  komořího římsko – českého krále. V této době je také jmenován královským rádcem, kdy byl povolán císařem Zikmundem do Stalic v Maďarsku (v roce 1419) k poradě jak potlačit české kacířství a jak zakročit. Albrecht von Koldic je také první ve spojení s Petrem von Stenberg, který 4. listopadu u Radiče v Čechách porazil a vyhrál první husitskou válku a z okolí Prahy vytlačil husity a donutil k úniku. O dva dny později 6. listopadu  vypověděl pražským službu a v roce 1420 už byl ve vojenském  táboře u Kutenbergu, kde jej císař Zikmund pověřil dopisy, listinami, privilegiemi na Budišín, Louban, Osek, Postoloprty, které potvrdil a vydal král Jiří, král Karel a Václav. Když bojoval Koldic  v cizině, daleko od domova, ve službách císaře, tak  zatím husité vyplenili teplické údolí. S rokem 1419 vstupujeme do dějin, v červnu a město Bílinu do časové etapy, kdy přišli husitské války. Začal útlak německé kultury, vědy, umění, ničilo se vše, co bylo německé. Bílina a její okolí bylo zničeno husicmem, konec blahobytu.

 

 

 



počet hlasů: 0 - Hodnocení: 0/100
6042x přečteno | Velký Vont | 22. 02. 2010 | Export: Informační e-mail Vytisknout článek

© 2009 HSBILINA.cz - Všechna práva vyhrazena. Veškerý obsah písemný, grafický i fotografický podléhá autorskému právu. Není proto dovoleno jej jakkoliv přebírat či kopírovat bez předchozího písemného souhlasu administrátora tohoto serveru.
Systém běží na jádru PHPRS - © 2009 CSS Layout + speciální moduly www.militaryzone.cz | www.nejdepocitac.cz