Dobré dopoledne. Přihlašte se prosím nebo registrujte.    Jméno: Heslo:  
Report z akce

Plavba na pirátské lodi La Grace

 

Deník z cesty na lod´La Grace a plavba po přístavech na Elbě

ě



Čtvrtek 18. 8. 2011

Odjezd

Vstávám v šest, dobaluji. V osm odjíždím pro vzduchovadlo do Černošic. Před desátou jsem zpět doma. Mezitím mi volal Vilda s Milenou, že jsou již v Praze. Nechávají si u mě věci a jdou se projít po Praze. Po desáté přijel Střelec, po něm Kopčem (Jirka Irain), finišuji s baleními. Přichází Zdeněk a po procházce Vilda s Milenou.

Kluci mají dorazit v jedenáct, nedorazí. Přijeli okolo dvanácté, protože Pidlooký se musel ještě pojistit. Skládáme věci do aut a ve 12.30 vyrážíme. Mezitím nám vynadal městský strážník, že stojíme autem na chodníku.

Na Plzeň, Vávro, na Plzeň. V Plzni nakupujeme. V našem tranzitu si pouštíme DVD Málem hrdinové. Jedeme přes Rozvadov, Mnichov, Innsbruck a Brenner k Lago di Garda. Cesta s koňmi pod kapotou proběhla bez problémů. Večer dokonce polevilo vedro.

U jezera jsme okolo 23.30. a začínáme hledat nocleh. Všechny kempy jsou plné. Potkáváme jednu Slovenku, která po Itálii cestuje se svým francouzským přítelem. Spí na nedalekém parkovišti. Přesouváme auta tam a přespáváme tu. Někdo jde spát hned, někdo se ještě druží.

Nevadíme ani projíždějícím policistům.

Pátek 19. 8. 2011

Apeniny

Ráno vstáváme brzy, před sedmou. Italové po prohýřené noci ještě spí. Při snídani kluci budí rozruch svojí kuchyňskou bedničkou. Beru si svůj čaj a snídani k jezeru - nechci snídat uprostřed parkoviště. Krása - slunce nádherně osvětluje hory okolo jezera. Labutě loví vodní potvory - také se chtějí nasnídat. Po snídani přicházejí i kluci a jdou se okoupat. Voda je jako kafe.

Podél jezera vyrážíme směr Livorno. Jezero je nádherné - hory, plážičky, mola nad vodou, vily se zahradami. Bohužel jsou tu i přeplněné kempy a hotely. A spousta Italů, kteří přijíždí na víkend.

Stavíme u pumpy a rozhodujeme se, co dál. Nakonec jsme se rozhodli jet přes Apeniny do Luccy. Je to cca 190 km italským venkovem. Netušili jsme, jak dlouho to pojedeme.

Chvíli jedeme po dálnici, pak sjíždíme a zatáčíme k horám. Jedeme po malých silničkách přes vesničky do hor. Zastavujeme u poutního kostela na kopečku. Vaříme oběd, kafe a čaj. Potkáváme mladého Itala, který žil 7 let v Čechách (z toho 5 let s Polkou) a umí dobře česky. Strašně se diví, kde jsme se tu vzali. Odjíždíme dost pozdě. Jedeme přes hory a doly, cestou krásné výhledy. Kašleme na GPSku a jedeme podle ukazatelů. GPSka nás pořád směruje na malé silnice místo na jedinou hlavnější silnici.

Silnice se kroutí, stále stoupáme. Hory jsou úžasné - lesy, vesničky, dům plný demižonů.

Malá vesnička u řeky - zastávka na okoupání nožiček.

Překonáváme průsmyk Abetone (1 380 m.n.m.), vládne zde čilý turistický ruch. Už víme, kam Italové prchají před sluncem. Nádherné výhledy, vesnička přilepená ke skále. Prudce klesáme.

Cestou k Lucce most Ponte della Maddalena. - kamenný, vysoký, klenutý. Pauza. Venku vedro.

Do Luccy přijíždíme za tmy. Cestou jedna Italka obrátila auto na střechu. Čepujeme benzín u samoobslužné benzínky. Než jsme přišli na zdejší systém, budíme pozornost jiných uživatelů tohoto zařízení.

Rozhodujeme se zůstat na noc u Luccy. Na spaní jsme našli plácek u parkoviště kamionů a kolotočářů. Co s načatým večerem? Volíme noční prohlídku města. Nikdo nechce hlídat věci v autech a nechat je bez dozoru na opuštěném parkovišti se nám nechce. Proto se těch 800 metrů k hradbám přesouváme auty a zde je necháváme na osvětleném parkovišti. Najít flek k parkování se daří až po delší chvíli.

Noční prohlídka Luccy byla super. Nebylo vedro; osvětlené hospůdky, kavárničky a bary; plno bavících se lidí; v římském divadle tango; gekoni na klenbě průjezdu; osvětlené hradby, kostely a pranýř. Na schodech jednoho z kostelů sedí plno lidí, naproti je malinkatý bar, kde čepují.

Okolo 23.00 se vracíme na „náš“ plac a jdeme spát.

Sobota 20. 8. 2011

Nalodění

Brzy ráno nás budí hluk. Vedle našeho spaní Italové přistavili kontejner na odpadky k němuž se brzy začaly sjíždět popelářská autíčka s odpadky. Co naděláme - inu, svůj k svému.

V noci padla rosa, takže jsme byli mokří. Balíme, sušíme spacáky a deky, vaříme kafe a snídáme. Vyjíždíme směr Pisa. Krásný sjezd z Luccy k Pise - pinie, výhled na baptisterium, šikmou věž a věž kostela. V Pise jsme brzy - město se teprve chystá na nájezd turistů. Parkujeme nedaleko hlavních památek. Prohlížíme cetky - drbátka, modely rytířů, lahvičky v podobě šikmé věže, pohledy, …

Tady se dělíme - část jde do baptisteria, část jen zírá zvenčí. Baptisterium má skvělou akustiku - průvodce ji zdůrazňuje zpěvem. Sraz a odjezd v 9.15 nestíhá skoro nikdo - akorát Milena s Vildou. Při čekání na zbytek výpravy objevili supermarket. Skoro všichni se v něm stavujeme a dokupujeme zásoby. Čekáme na partičku pod vedením Fandy. Ten dorazil záhy - zdržel se při koupě bonga. Nekup jej za 90 Euro. Stíháme i poslat pohledy.

Pak už nás čeká jen cesta do Piombina a nalodění. Cesta po dálnici, rozdělení aut, setkání v Piombinu. Vedro. Cestou do přístavu už vidíme LOĎ. Stojí na rejdě před přístavem. Vypadá nádherně. V daný okamžik nevíme, na co se těšíme víc. Zda na nalodění či na koupačku v moři. Parkujeme, setkáváme se s partou Slováků, kteří odjíždí. Vypadají zdrchaně. Co nás asi čeká?

Seznámení s částí posádky, koupačka v moři, vybalení a příprava k nalodění. Ve tři hodiny se postupně naloďujeme - na několikrát. Při čekání na část cestujících pracujeme - šmirglujeme kormidlo, vyměňuje a upevňuje se motor kotevního vrátku. Večer briefing (seznámení s pravidly na lodi) a seznamovací posezení.   

Neděle 21. 8. 2011

Plachty

Budíček, nástup do služby v kuchyni a první snídaně na lodi. 

Dneska nás čeká seznámení s plachtama a lanovým - už se těšíme, většina z nás je přece tady kvůli tomu. Po deseti minutách instruktáže ztrácíme přehled, jak se jmenuje které lano. Názvy plachet se dají ještě trochu zapamatovat. Se sedáky se vydáváme do lanoví c tedy jen ten, kdo chce. Všichni se samozřejmě bojíme, zejména v košové plachtě. Hned jsme jako kadeti použiti na práci - povolit gaskety u košových plachet. Trvá to dlouho, není cvik, ale jde to. Ručně vytahujeme kotvu, napínáme další plachty a vyrážíme směr jižní pobřeží Elby. Zkoušíme několik obratů a lézt v konstrukci na přídi.

Tahání lan je pěkná dřina. Nespokojený nevrlý bocman si myslí, že umíme všechny názvy lan po první instruktáži. Chyba lávky. Ať si křičí jak si křičí, nás to přeci nemůže rozhodit.  Pro klid na lodi se názvy lan raději učíme.

Před Porto Azzuro přestává foukat vítr, tak se koupeme v moři. Protože bezvětří pokračuje, nezbývá nám než skasat plachty, nastartovat motor a takto dojet do přístavu. Za jízdy uvázat gaskety. Vypadá to nebezpečně, avšak kluci jsou odvážní a jde jim to.

Návštěvníci a obyvatelé města Porta Azzura asi neví, co je čeká. Nájezd pirátů do města je pořádný nářez. Vyrážíme do města. V krámě kupujeme demižon tavolníku (vino di tavolo), obsazujeme střed náměstí a začínáme plenit. Pánové šermují, zpívají a dámy tancují a dělají hudební doprovod. Část eur utrácíme za tetování henou. Několik skalním zůstává až do nočních hodin ve městě. Prohlížíme si krámky s drahokamy, jejich surovou podobu i věci z nich vyrobené. Na to, že je půlnoc, město žije rušným životem. Inu Středomoří.

Máme problém dostat se na loď. Troubením na roh se snažíme dovolat člunu. Uklidňuje nás, že je s námi Honza s posádky. Čekáme na molu, troubíme na roh, kecáme a budíme rozruh. Kocháme se pohledem na siluetu lodi. Vychutnáváme si dnešní den a večer. Ke štěstí nám jedině chybí koupené víno - bohužel bylo odesláno na loď. Moderní technikou zjišťujeme, že člun pro nás vyjel už před 20 minutami. Jdeme jej hledat. Zde na nás čeká Filip.

Jsme nadšení lodí a partou lidí, která se tu sešla.

Pondělí 22. 8. 2011

Pláž Calamity

Ráno jsme jak přejetí. Koupačka v moři po prokecané noci kvůli probrání. Zabírá. V okolí lodě se pohybuje žahavá medúza, jak záhy zjišťujeme. Žahnutí je podobné jako od kopřiv, jen naskočí pupenec podobný nechlazenému popálení. Monika ze službou z kuchyně jede pro zásoby. Plujeme jen kousek - bohužel na motor, protože není vítr. Cílem je pláž Kalamity, kde se dají najít drahé kameny - hlavně malachity a azurity. Cestou zastavujeme v místech, kde je potopená Cessna. Koupačka v moři.

Kvůli tomu, aby loď získala český techničák děláme zkoušku stability. Podle jmen diktujeme naši váhu. Přesouváme se z jednoho boku lodi na druhý,  aby zkušební technici získaly přehled o náklonu. Dobrá záminka k tomu, aby pánové získali váhu plavících se žen a děvčat.

Koupeme se v moři, fotíme a různě levitujeme. K večeru se přesouváme na pláž se spoustou eqipmentu a hlavně s jídlem. Chystáme piknik na pláži. Lodní kuchař Monika naložila maso, udělala karbanátky a salát. Křesáním rozděláváme na pláži oheň, pečeme maso a karbanátky. Než se vše ugriluje, kručení v žaludku zaháníme focením. Protože je třetí den - krizový, tak vynecháváme dlouhé ponocování.

Část posádky spí na lodi, část využila nekonečně hvězdičkového hotelu s relaxační postelí z kamínků.

Romantiku nabourávají útočící komáři. Nám to však nevadí, protože usínáme za zvuku cikád, šplouchání moře, zářící oblohou plnou hvězd nad námi a pohledem na La Grace. Za svitu Měsíce je krásná … .

Úterý 23. 8. 2011

Honba za pokladem a želvou

Po ránu, kdy s východem slunce mnoho hvězdičkový hotel zmizel, pustili jsme se do hledání kamínků, ranní očisty v moři a snídaně v podobě zbytků opečeného masa ze včerejšího pikniku. Na lodi Monika přichystala opulentní snídani pro ty, kteří spali na lodi.

Hurá za pokladem - jdeme se podívat do opuštěné šachty. Prý se tu hlavně za války těžila železná ruda. Koukáme se pod nohy a doufáme, že najdeme nějaký zajímavý polodrahokam. Chudí jsme a chudí zůstaneme - naše nálezy rozhodně nejsou na zbohatnutí. Po úporném putování a vyprahlí sluncem doplňujeme na lodi tekutiny a svá rozehřátá těla si chladíme koupelí v moři. Mezi tím zbytek pirátské posádky pod vedením strojníka Honzy se snaží zprovoznit  vrátek ke kotvě. Zdáli se k nám přibližuje další loď…. . Budeme obchodovat! Za salvu z děl ve tři v Marině di Campo za asistence celé pirátské posádky dostáváme láhev vína a nějakou tu zeleninu na přilepšení. Obchodníci z lodi zahlédli v moři želvu. Náš kapitán neváhá ani chvilku. Svléká kraťasy se slovy: „umím lovit želvy a nemám plavky“ vyráží tak jak jej Pán Bůh stvořil na lov. Za chvíli se objevuje želva, která  plácáním ploutviček táhne kapitána. Samozřejmě následuje velké haló a focení ze želvou. Avšak ouvej! Po chvilce nám želvu velmi drze odebírají obchodníci se zážitkovou turistkou z lodi Mickey Mouse a táhnou jí ukázat svým turistům.. Odplouváme, protože naše stanoviště se nelíbí místní pobřežní policii. Svým ostřížím pohledem usoudila, že jsme blízko pláže. Deset minut a kotva je nahoře. Vyplouváme. Bohužel na motor - opět nefouká.

Do tří hodin máme fůru času a tak plujeme k přírodní atrakci nedaleko Campa - zatopené jeskyni. Pánové si hrají na modelky - jeskyně je jako stvořená pro ukrytí pokladu.

Vrcholí přípravy na odpoledne - naleštit zbraně, zjistit jejich funkčnost, obléct se do slavnostního, zapnout pásky a fiží.

Marina di Campo asi podobný nájezd zažila před dlouhou dobou. Salvou z děl a pušek, halekáním a troubením plníme naši část výměnného obchodu. Se slzou v oku se loučíme s částí posádky. Viky odjíždí na vymodlenou dovolenou a zástupci českého Loyda taktéž.

Náročný den završujeme pleněním přístavního městečka v místní hospůdce.  

Středa 24. 8. 2011

Únava

Po úterním plenění se celé posádce těžce leze z pelechu. Jídlo je však jídlo, nakonec nás hlad vyhnal. Bylo nutno doplnit zásoby, proto Monika odjíždí se službou a kapitánem do města. Mezitím dopisujeme deník a doháníme spánkový deficit.

Kapitán přináší novinky ze břehu - ti Italové jsou pěkné drbny. O želvě, kterou jsme včera chytili už věděli i prodavači v místních krámcích. Prý vážila okolo 50 kg.

Odrazili jsme od břehu a na motor odpluli. Tentokrát naším cílem je vrak ztroskotané lodi u Pomonte. Šnorchlujeme nad ním. Pohled je krásný a přejeme, aby se  La Grace podobný osud vyhnul.

Po dobrém obědě a krátkém odpočinku bylo zaveleno toužebně očekávané „vítr, plachty dolů.“ Rychle si bereme úvazky a tempem želvy lezem ke košovým plachtám odvázat gaskety. A už se řítíme nebezpečnou rychlostí, 2,9 uzle,  vpřed. Po odplutí asi kilometru přestává opět foukat vítr. Další rozkaz zní „vykasat plachty a zapnout motor.“ Strojník Honza má zase práci. Dopluli jsme do zátoky, kde všichni s radosti naskákali do vody. Ach ty medúzy. Svině žahavé !!!! (Bez komentáře.)

Kotvíme v Marciana Marine. Tentokrát větší část posádky skončila v doporučeném Jachting baru a jen pár odvážlivců vyrazilo na prohlídku městečka.

Čtvrtek 25. 8. 2011

Portoferraio

Ráno nám kapitán oznámil, že večer budeme kotvit u  Portoferraia. Na posádce lodi nechal rozhodnutí, zda připlout pod salvy z děl a zakotvit u mola či zůstat na kotvě před přístavem. Rozhodla první varianta. Dopoledne jsme tedy připluli ke Capo Bianco u Portoferraia, kde jsme zakotvili. Během koupání se začali dělat přípravy na večer - „nabít“ děla a vyčistit zbraně, secvičit souboje a zajistit pro celou posádku historizující kostýmy.

Po obědě odjel kapitán se svojí suitou (tvořila ji část posádky v pirátském) vyjednávat do města kotvení v místním přístavu. Jednání se protáhlo na několik hodin - byla siesta a Italové tou dobou nepracují. Ostatní mezitím šůrovali loď až do úmoru.

Franta se ujal místa 2. bocmana a rozdělil nám všem úlohy, resp. co máme dělat při vjezdu lodi do přístavu. Vše bylo tak dokonale připraveno, že nikdo nepochyboval o neúspěchu. Po večeři byl vydán rozkaz „Vyplouváme, všichni na svá místa!“ „Kanóny nabít na pravoboku“ „PAL!“ A rána jako „z děla.“ A ejhle! Vyšly i rány zlevoboku. Chybička se vloudila. Nikdy nezůstane při jednom. Připravený souboj šermířů byl opravdu krvavý - koš šavle nevydržel ránu protivníka. Vše nakonec dobře dopadlo a za hlasitých povelů a náležitého rozruchu kotvíme.

Kotvící manévr kapitána zaujal dav přihlížejících lidiček na molu. Plenit tentokrát nemusíme - oběti přišli vcelku dobrovolně sami až k lodi a ještě přispěli posádce na rum. Italští mladíci možná byli okouzleni našimi sirénami, resp. jejich obnaženými nožkami.

Pod krásně osvětlenou pevností zářily v přístavu ostatní lodě a mezi nimi se nádherně vyjímala nasvícená La Grace s celou posádkou v dobových kostýmech. To vše přispělo k úžasné atmosféře nás i bavících se lidí na korsu.

Tento večer jsme si opravdu užili.

Pátek 26. 8. 2011

Bouře a loučení

Dopoledne volný program - prohlídka města, pevností nad městem, vily Napoleona či odpočinek na lodi. Mezitím bylo třeba dočerpat vodu a natankovat palivo.

Konečně vítr! Napínáme plachty a pokračujeme v naší plavbě.

I dnes nás cestou zdraví spousta plachetnic a motorových člunů. Bavíme se pozorováním pobřeží a máváním lidem na kýčovitě pomalovaných trajektech fy MOBY. Rychlostí 5,5 uzle se přes vlny řítíme vpřed. Posádka si pochvaluje práci kadetů s lanovým. Na plachty křižujeme zátoku mezi Cavem a pevninou.

Před západem slunce jsou někteří dobrovolně vysazeni na pustém ostrůvku Isola dei Topi. Vznikají fotky La Grace při západu slunce. Je jako v prádelně - vlhko a teplo. Asi se blíží bouřka. Po návratu na loď kapitán tuto domněnku potvrzuje - od Korsiky se blíží velká bouře.

Z mnoha variant si většina z nás vybírá tu, že budeme již dnes vysazeni v Salivoli a La Grace odpluje zpět na Elbu, kde v závětří přečká bouři a zítra tam nabere novou posádku.

Rázem nastává činorodý ruch - ve fofru balíme, uklízíme a chystáme se na výsadek. Dokonce stíháme i symbolicky pohřbít do moře historické šaty jedné z účastnic – jak hekticky vznikly, tak i končí. Za tmy jsme vyloženi v marině v Salivoli. Zvedající se vítr a vlny hlásí rušnou noc.

Naše část posádky naložila věci do aut a po závěrečném pivě přespala na parkovišti pro karavany nad Salivoli.

P.S. Někdo bral to rabování vážně a vyraboval i lodní lednici s věcmi na snídani.

Sobota 27. 8. 2011

Drama před hranicemi

Ráno v přístavu již vítr ustal, avšak nad mořem je stále černo. Z lodi hlásili rušnou noc. Dokoupili jsme zásoby na cestu a vyrazili jsme domů. Tentokrát přes Apeniny po dálnici, bez kolon a jen s krátkými zastávkami jsme se blížili rychle do Čech. Zima se hlásí - Alpy jsou zasněžené, v Brenneru je 6°C.

Už jsme mysleli, že budeme před půlnocí v Praze, když se z jednoho tranzitu stal průtokový ohřívač oleje. Asi 30 km od hranic s Německem z něj začal silně kapat olej.

Museli jsme si pomoc sami, protože sehnat v sobotu po desáté večer střízlivé kamarády s větším autem je v podstatě nemožné. Po vyzkoušení mnoha variant (dolévání oleje, tažení na laně, oprava, …) jsme se po druhé ráno dohrabali do Prahy. Tady vystoupili ti, kteří končili v Praze. V podstatě prázdný tranzit byl vzat na lano a dotažen unavenými řidiči do Bíliny, kde má svůj domovský přístav.

 

Takto plavbu vyděly lodní zapisovatelky Milena a Katka

 

 Foto k článku v galerii ,,La grace,, a video

 



počet hlasů: 0 - Hodnocení: 0/100
5624x přečteno | Velký Vont | 01. 09. 2011 | Export: Informační e-mail Vytisknout článek

© 2009 HSBILINA.cz - Všechna práva vyhrazena. Veškerý obsah písemný, grafický i fotografický podléhá autorskému právu. Není proto dovoleno jej jakkoliv přebírat či kopírovat bez předchozího písemného souhlasu administrátora tohoto serveru.
Systém běží na jádru PHPRS - © 2009 CSS Layout + speciální moduly www.militaryzone.cz | www.nejdepocitac.cz