Theodor Hutter historie města Bílina 5.část

Autor: Velký Vont <(at)>, Téma: Historie, Vydáno dne: 22. 02. 2010

Dějiny od  nejstarší  doby  po  dnešní  dny  (1890)

 

Vydáno v Bílině roku 1891



XII.  kapitola     

 

Bílina  pod  Lobkovicem  -  XVIII. století

 

Paměti  -  stará  práva  -  události

 

Na výstavbě města po požáru potvrdil Leopold Popel Lobkovic občanům dřívější práva (1706), daroval stavební materiál na stavbu domů. V roce 1706 byla obec Křemýž – dřívější pobočka farnosti Světec, později města Teplic, nyní vlastní farnost. Rok 1707 je pro lobkovicský dům důležitým momentem jejich rodu, kdy zemřel hrabě Leopold Lobkovic a rodina Popelů vymřela. Jeho sestra  Eleonora se provdala v roce 1710 za vévodu z Lažan, hraběte Filipa Hyacinta Lobkovice z Roudnice. Tímto sňatkem se sloučily oba rody v jednu rodovou linii. Eleonora zemřela v roce 1720. Byla to bezdětná, štědrá žena a pro město učinila mnoho. Některé údaje o lobkovicském domě – Ladislav II. byl pán ,,Chlumecké větve“, měl titul dvorního maršála a od císaře Maxmiliána II. dostal darem říšské panství Neustat na Walnas (Horní Falsko). Zemřel v roce 1584, jeho druhá žena Johanna rozená Berka z Dubé, dala mu 8 dětí, mezi nimi byl i Ladislav III. (zemřel v roce 1621), Václav (zemřel v roce 1596) a Zdenko Adalbert, který se dostal až říšskému hraběti, jeho syn Václav František Eusebius, byli zakladatelé ,,Lobkovicské větve“. Zdenko Adalbert na Chlumci (nar. 1586) zdědil majetek po bratru Ladislavovi III. v Horním Falci (Německo), jeho žena Polyrena von Berstein kupuje zámek Lobkovic (1615), tímto zvětšil svůj majetek. Když Zdenko Adalbert 1599 se stal vrchním kancléřem v Čechách, získal rod Lobkoviců uznání v celé zemi. V důvěře vrchního kancléře se mu povedlo u českých stavů prosadit korunovaci Ferdinanda (9.června 1617) za krále Českého. Tato snaha byla zakrátko odměněna. V roce 1629 se král odměnil a pozvedl jej do říšského  hraběcího stavu. Zemřel v roce 1628, jeho žena zemřela roku 1642. Jeho jediný syn se narodil 30. ledna 1609 Václav František Eusebius, který měl tituly – Polní maršál, zemský pán Slezka atd. V dějinách země hrál velkou roli. Byl zakladatelem (fideikomises) a ,,primogenitur“ jeho panství. Po některých císařských darech, koupil od císaře Ferdinanda III. vévodství Sagan (1646) a stal se také magnátem maďarským – zemřel 22. dubna 1677. Syn Ferdinand August nastoupil dědictví po otci a rozmnožil panství zakoupením – Zeltsch, Plane, Trkova, Kamenice atd. Zemřel 3. září 1715.  Jeho syn Filip (narozen v roce 1680) rozmnožil a pokračoval v ,,Saganské rodové větvi“, tak Filipův nevlastní bratr kníže Johann Georg Christian (narozen 1668,  zemřel 1755) uvedl novou ,,Lobkovicskou větev“ do života. Hrabě Filip zemřel v roce 1734 a jeho žena Eleonora Carolína hraběnka Lobkovic, přivedla bílinský majetek. Jeho nejstarší syn Václav vládl panství ještě neplnoletý, jeho dcera Marie Elizabeta, později vdova hraběnka von Uhlefeld (zemřela v roce 1786). Druhý syn Filip Josef byl regentem domu (22.dubna 1739) a získal také velkého uznání, zemřel (11.ledna 1784), byl to on, který získal panství Eisenberg – Nová Ves a další majetek. Jeho žena Gabriela byla dcerou hraběte Vietora Josefa von Savoyen – Carignan a potomkem nynějšího italského královského rodu. Z tohoto manželství Ferdinanda Filipa Josefa a Gabriely se narodil hrabě Josef František Maxmilián Lobkovic (narozen 7. prosince 1772), byl zatím pod opatrovnictvím až do roku 19. ledna 1797, potom začal vládnout sám. Stal se císařským komořím, zemřel 5. prosince 1816, jeho žena Marie Carolína rozená princezna Schwarzenberg, následovník po zemřelém byl hrabě Ferdinand (narozen 1868) za krátký čas navršil majetek a stál na vrcholu domu Lobkoviců. Druhá větev vede na lesní zámeček v Košťanech, hrabě Moric von Lobkovic, jeho dědicem je princ Zdenko von Lobkovic z Bíliny a vede hospodářství tohoto domu. Tento rodinný průřez Lobkoviců byl vsunut mezi tuto kapitolu. Opustili jsme město v roce 1707 – rok úmrtí Leopolda von Lobkovice – poslední z Popelů. Pod vládou Eleonory, hraběnky ze Sagan rostl čilý obchodní ruch, hraběnka byla snaživá a starala se o blaho svých poddaných. Za jejího vládnutí prodala obec Skršín bělušickému panství za 30 500 guldenů. Hraběnka vydala tenkrát nařízení ,,Vysokého domu“, které znělo – další vysoké domy se nesmějí stavět a nesmí se zastavět více než 30 strychů plochy do obecních polí. Městská hradba, která byla narušena stavbou vysokého domu, nechala hraběnka obnovit hradbu (zdivo) a nechala vystavět ještě dvě boční zdi, vznikl zemědělský dvůr s chlévy, kde se pěstuje zvířectvo (prasata, slepice atd.) na porážku. V roce 1710 se obnovuje uspořádání radnice za účasti hraběnky Marie Popelíny a kněžny Eleonory Carolíny, vévodkyně ze Sagan. Během vlády Eleonory se tenkrát ještě neznámá Kyselka přešla od města do rukou Eleonory. Hraběnka nechala močálovou krajinu odkrýt (1712). Profesor Fridrich Hofmann upozornil hraběnku na léčivé účinky kyselky a hraběnka  se postarala o publicitu této vody u obyvatelstva (1717). Už v roce 1733 se objevuje spis od DR. Sparmanna o léčivé kyselce. V roce 1752 popsal pramen DR. Zittmann, 1761 je tu popis pana Troschela a v roce 1762 od pana Kmochenwebela. Velkou důležitostí pro dějiny Bíliny je dokument kněžny Eleonory, kde v pořadí jsou sepsána propůjčená práva.

 

Nejstarší listiny města Bíliny:

 

1.        Listina ,,Eppa“ (praefectus Bellnensis) z roku 1013, kde se přenechává obec Sebranice Břevnovskému klášteru.

2.        Papežské listiny o desátkách z Bíliny z 11. května 1232. Laterán.

3.        Papežská listina z 6. května 1234. Dtto. Laterán, další psaní je z 19. června 1234 dtto.  Reate ve stejné záležitosti.

4.        Rosudek ve sporu bílinského archiděkanátu magistra Galluse s pražským biskupem Tobiasem,  spor vyhrál první jmenovaný (str. 128).

5.        Listina krále Václava (rok 1285) ve kterém Albertu von Seeberg (Jizeří) odpouští vinnu.

6.        Listina z  1. června 1302 dtto. Chomutov, kde přenechává Albert von Seeberg, německému řádu patronátní právo bílinského kostela a hospitalu.

7.        Listina Alberta ze Seebergu z roku 1290, kde přenechává  kostelu jmenovaný ze svého  kostela Waldsassen, kostelu v obci Stockeich u Tachova -  5 marek.

8.        Darovací listina pražského biskupa  (1303) Albertovi von Seebergu.

9.        Listina Alberta von Seeberg (Praha). V roce 1310 (7. prosince), kde Albert přislíbí pomoc králi Jiřímu.

10.    Rozsudek – spor mezi pražským biskupem Johannem a klášterem v Břevnově a o bílinských desátkách.  

 

Mimo listin z těchto nejstarších dob mají největší historickou důležitost pro občany Bíliny jsou privilegia od Českých králů a zemských pánů.

 

1. privilegium – Alberta Hanusche a Emi  z Koldic -  rok 1434 (copia privilegiorum civitátis Bilinensis) obsah není znám, jako v dalších privilegiích.      

2. privilegium – vydávají zemští páni 28. června 1440, ve svátek Petra a Pavla, obsah není znám.
3. privilegium – je datováno ze dne apoštola Jakuba (rok 1458) bylo propůjčeno bojechtivému Jakubovi z Vřesovic, obsah není znám. Tak i ve 4. privilegiu bylo propůjčeno králem Jiřím z Poděbrad na jeho rezidenci v Praze 17. ledna 1460.
5. privilegium – propůjčeno pánem Timem z Koldic (3. května 1475), obsah zněl, že obyvatelstvo města Bíliny dostalo právo předat svojí pozůstalost svým potomkům a také se o pozůstalost starat. 

6. privilegium – je od Tima z Koldic, každý občan Bíliny má právo předat dědictví až do sedmého kolena (testato). 

7. privilegium – je od Děpolda von Libkovice a bylo vydáno v roce 1506 po svátku sv. apoštola Matyase.

8. privilegium – propůjčil král Ladislav o neděli – reminiscere, datum 1511 ,,Breslau“ povoluje se jeden jarmark na svatého Martina po  sedm následujících dní.

9. privilegium – vydávají se v roce 1542 po úterku, po Velikonocích, páni Johann Liderien, Christov a Václav, pánové Lobkovicové.                                                                                                                10. Privilegium vydané v roce 1549 - v úterý na den všech svatých králem Ferdinandem I. na prosby Johanna Lobkovice ml. Toto privilegium je zajímavé, že městské radě se dovoluje s červeným voskem pečetit, upravit městský znak a zakoupit malý pozemek.

11. privilegium – vydali bratři Lobkovicové  - 6. července roku 1565. Vysazují se vinice v Tschischka údolí a kostel Petra a Pavla do odvádění daní.

12. privilegium – je datováno 15. února roku 1590 vydal Christov Lobkovic st.

13. privilegium – je datováno 21. září roku 1601, vydáno Ulrichem Felixem von Lobkovic, pán v Bílině, Košťan a Brškovic. Obě privilegia potvrzují minulé práva. V roce 1675 (26. srpna) vydal Ferdinand Popel Římský, hrabě von Lobkovic, pán Bíliny a Libševse – 14. privilegium.  

15. privilegium – vydal následovník po hraběti Leopoldovi Popelu, hraběnka Eleonora v roce 1714 a potvrzuje všechny předešlé privilegia a je to souhrn všech požadavků mezi městem a panstvím.

 

Prohlášení Eleonory Carolíny, vévodkyně ze Sagan:

 

Já, Eleonora Carolína, vévodkyně ze Sagan, kněžna domu lobkoviců, hraběnka ze Sternsteinu, rozená hraběnka Popelín von Lobkovic, dědička  panství bílinského, Libševského a Mirešovic.

Ve známost se dává, že starosta, radní a moji poddaní budou poslušní a budou dodržovat vydané privilegia.

 

1. Obyvatelé města Bíliny a předměstí musí mít  řádně zvolené primase, starostu a radní a mezi            obyvateli zvolenou právní radu, která je zastupuje – spory, práva, povinnosti, kriminalita, rozsudky – musí  dbát královského soudního dvora.

2. Bílinští mohou pečetit červeným voskem, mohou vylepšit městský znak a také jej mohou volně používat.

3. Občané mají býti poslušní, poslouchat soudce města a svých zvolených radních, aby se nemusela použít šibenice. Pozůstalosti a majetek řádně sepsat a předat (testament).

4.    Nesepsaná poslední vůle – po smrti ženy nebo muže jde majetek a bohatství  až do sedmého kolena.

5. Bílinští budou kupovat sůl od obce a budou odevzdávat z každého vozu soli daně, v hodnotě 1/8  na zámek.

6. Radnice bude odvádět daně z vinic na farní kostel  Petra a Pavla, který je bude  čerpat pro své farní potřeby.

7. Odváděné zámecké  daně z domů občanů do zámeckých úřadů smějí být jen 80 schock  míšeňských, to co se vybere navíc, může obecní úřad čerpat pro svojí potřebu.

8. Bílinští získali koncesi na zakoupení pozemku za 2 000 schock míšeňských. Tato koncese byla vydána pro vzpomínku Ferdinanda I.  

9. Bílinští mají svůj obecní pivovar, kde se bude vařit pivo pro čepování a potřeby domácností ve městě a pro předměstí  - panská šenkovna na Újezdě. Obec bude odevzdávat za každou várku světlého piva vždy 1 schock míšeňských a 60 grošů  a za várku pšeničného piva ½ schock míšeňských nebo 30 malých grošů, za slad, který se mlel na panských  mlýnech  - za 1 várku 50  malých grošů.

10. Bílinské čtyři jarmarky byly rozšířeny ještě o dva – koňský jarmark a dobytčí jarmark.

 

Tak se stane na mém zámku 26. března roku 1714.                                                                                                                                                                     

                                                                                     

                                                                                         Eleonora von Lobkovic

                                                                                         rozená hraběnka von Lobkovic

                                                                                        

 

                                                                                         František Karel von Clary Aldringen                                                   

 

                                                                                   svododný pán von Klebelsberg

Rok 1715 (17. června) odpovídá Elronora na nařízení císaře. Vážené císařské veličenstvo, v našem království nařizujete kupovat cizí sůl, a to ruskou, dávám Vám na srozuměnou, že mi bereme cizí sůl, ale ze Saska (z Halle), dovážíme ji s povozy. Mezi tyto privilegia a listiny se ještě ve starém městském archivu nacházejí zachovalé staré paměti a privilegia. Jedno zní: rok 1645                                                                                                                                                                                          (19. dubna) od Římského císaře Ferdinanda III., kde povoluje podanou suplikaci pána Ulricha Adama Popel von Lobkovic, město může pořádat jarmark v den sv. Laurenzi, další privilegium z roku 1652 od žen Anna Marie Popel von Lobkovic a hraběnky von Rothal,  jedno privilegium je od hraběnky Elizabet Apollonie, ovdovělá Popelin, rozená hraběnka Tilli (dato sub Praha 1660) a konečně privilegium od císaře Leopolda o koňském a dobytčím trhu (1658) a trhu o půstu – (na první neděli půstu) a byly zavedené čtyři hlavní daně. Z této doby pochází ještě listina, která sice není o Bílině, ale o to je zajímavější, starý horní zařazení na Riesehbergu v Oseku, ze kterého můžeme číst – mistr směny a štajgr měl týdenní plat 2 fl. Horníci, kteří pracovali na směny dostávali: razič na směny – 12 krejcarů, učeň razič na směny – 10 krejcarů, dělník u vrátku – 9 krejcarů, učni – 6 krejcarů. Týdně se pracovalo 5 – 6 směn. Hornický kolář dostával 1 fl. týdně. Gulden byl tenkrát 60 krejcarů, krejcar byl 6 denárů. Ceny potravin  odpovídaly ceně peněz. Pfund másla stál 7 až 8 krejcarů,  1 pfund sádla – 9 krejcarů, 1 pfund střelného prachu – 19 krejcarů. Plat posla s Riezembergu do Duchcova – 3 krejcary. V roce 1713 byl požár na zámku Jezeří. V tomto roce byly vzpoury za práva a volnost v rodném městě Krupka. Městský písař Jungmann (rebel) byl zatčen a převezen do Bíliny, potom dále do Ústí, kde byl mučen (železná panna), měl udat všechny přívržence vzpoury. V okolí řádila vichřice (orkán) -  v roce 1714. V roce 1700 už v tomto okolí řádila vichřice, která odnesla slaněnou střechu z jedné věže u městských bran. Hraběnka Eleonora nechala věž zbourat a nechala na vlastní náklady postavit novou. Špička věže byla vyzdobena písmenem E – Eleonora, mimo to byla ve věži uložena pamětní schránka s listinou. V následujících letech (1715) si nechala Bílina zapsat privilegia do zemských knih a od hraběnky potvrdit. Inaugurace (otevření věže) stála 45 fl., 36  krejcarů. Lužický kostel má oltářní obraz od malíře Brandla, který měl být údajně celý zničen. V letech 1716 až 1719 je velké zdražování. V roce 1719 se zabudoval nový obecní měděný kotel (vařilo se pivo). Cena byla 1 043 fl. a 39 krejcarů. Kotel zhotovil kovář Adalbert  Stoll a Christian Mander, oba po dokončení práce dostali zdarma 1 kbelík piva. Kotel měl délku 4  ¾ ellen, šířku 2 ¾ ellen a hloubka byla 1 2/16 ellen. Cena a spotřeba – měď 1 689 ½ pfund (1 pfund  Cu stálo 36 krejcarů) ještě se použilo 222 pfund Fe (1 pfund Fe stala 8 krejcarů. V roce 1721 (25. června) se opět volila městská rada. Rok 1722 (4. října) se v rodině Lobkovice stalo neštěstí. Hrabě Ulrich Felix von Lobkovic byl v lese na zámku Jezeří zabit padajícím dubem. Na památku z kmene dubu se vyřezal kříž a byl umístěn v kapli na Jezeří. Staré děkanství v Bílině se rozpadlo, bylo rozhodnuto, že se provede rekonstrukce budovy (1724 – 1727). Vznikla hádka mezi Bílinou a Duchcovem – 1728, sporem byly poplatky.  Starostové měst se navzájem sešli a nepřátelská nálada opadla. Bílinský primátor a městský písař navštívili 23. dubna Duchcov a primátor Duchcova Vilém Grenzen a Václav Antonín  Richter opětovali návštěvu v Bílině (29. dubna) jednáním vznikla smírčí dohoda. Tento časový úsek byl pro Bílinu příznivý, hlavně rozkvět obce. Hraběnka Eleonora podporovala Bílinu,škoda jen, že tento rozkvět Bíliny nebyl dlouho. Vypuklo několik krvavých válek, které se uvádí jako ,,Rakouská vítězná válka“ nebo ,,Sedmiletá válka“. Byla zasažena celá Evropa, výrazně Čechy. Bílina ucítila po krátkém rozkvětu dopad  válek.  V roce 1741 přišly první  nepřátelská vojska ze Saska, přešla Krušné hory a vnikla přes Krupku do Bíliny a  dále až do Prahy. Vláda byla oprávněna vyměřovat daně a zabavovat pole.       

 

 

Kapitola  XIII.

 

Bílina  před  a  po   ,,sedmileté  válce“

 

Nejsmutnější doba města Bíliny byla po nástupu vlády císařovny Marie Terezie, ta když vzala otěže  vlády do svých rukou začala takzvaná ,,Vítězná válka  (Succesionskrieg). Bavoráci, Prušáci, Sasové a Francouzi přišli do naší země a pustošili. Nejdříve  vnikly v roce 1731 přes Sasko (ve dvou silných hordách) do Krupky, Hrobu a do Bíliny a dále do Prahy. Všude kam vnikli, právem silnějšího, pálili, kradli, mučili občany, národ trpěl bídou, takže stav oblastí, kde hordy prošly byl kritický. Mnoho obyvatel šlo do lesů, aby unikli vojenskému násilí. Ti co zůstali, museli dávat velké válečné odevzdávky, kdo se bránil, byl násilím donucen. Kdo měl koňské spřežení, musel je dát k dispozici. K útrapám války se přidalo i špatné počasí např. 11. července 1741 přešla průtrž mračen Středohořím,  příval vody se valil z Radovesic do Bíliny, vše bylo tak rychlé, že posel nestačil nic vyřídit. Voda pronikla přes zadní vrata statku a zatopila všechny budovy statku. Pro zajímavost – jeden kus dobytka se postavil na přední nohy do žlabu a zachránil se. Služebná a několik dětí se utopilo. Voda měla z větší části zatopit město, takže následky povodně bylo vidět ještě ve třicátých letech našeho století. Následující léta se seznámili obyvatelé Bíliny s okupačními vojsky francouzů. Francouzové neuznávali  pragmatické sankce Karla VI.,do Čech poslali jednu hordu vojáků. Jedna její část byla u Litoměřic poražena a vyhnána rakušany až do okolí Bíliny, kde už byli francouzové utábořeny na polích, ve stanech. Rakušané zaútočili a francouzové odtáhli. V roce 1741 byl pro Dlouhý Újezd důležitý kostel, který byl dostavěn pro jeho farnost (byla založena v roce 1708). V roce 1740 zemřel malíř Amerhamer, který pocházel z Bíliny, ale žil v Praze, pohřben byl v kostele sv. Michaela na Novém Městě. Následující útoky a přechody nepřátelských vojsk přes Bílinu donutilo rakušany opevnit Bílinu. Na některých důležitých bodech  se stavělo opevnění a zákopy. Město muselo v roce 1744 vyslat 21 kopáčů (opevnění), 14 mužů bylo určeno na vnitřní město, 4  muži na Teplické předměstí, 3 muži na Mostecké předměstí. Všichni muži byli zásobeni potravinami na tři dny. Do Bíliny byla vyslána silná císařská jednotka, měla operovat proti nepříteli, který se za noci dostal až  před brány města. Tato doba přinesla válečné nepokoje, rozpad obchodu, průmyslu a práva. Utvářely se tlupy lupičů,kteří řádili a plenili v širokém okolí. V roce 1748 se stavěl kostel s kaplí (sv. Marie), prodej  obce Kozly 1750, přes Pražský děkanát panství bělušické – 1 100 fl. Rok 1751 přivedl vojska pruského krále Fridricha do oblasti Teplic. Král Fridrich měl hlavní stan v Litoměřicích, město bylo vykořisťováno. Z Litoměřic vyrážely do okolí (až u Bíliny) oddíly pruských vojáků. V Bílině se  v roce 1756 držely ,,Misie jesuitu“ – oživení víry. V roce 1758 (8. dubna) vypukl opět další požár většího rozsahu, vyhořel dům - ,,U zeleného jeleha“, dnes ,,Černý orel“ a domy č. 27, 28 a č. 30. Císařská armáda v Duchcově - pod vedením generála von Wolsersdorf pomáhala požár likvidovat. V roce 1758 (28. května) se v okolí strhla prudká bouřka, bylo zničeno obilí v okolí Bíliny, Kučlína a  Břežánek. Úroda – 1 strych – 28,78 a, výnos byl 2  metze, to je (1 metze – 61,5 l) obilí. Nouze se ještě prohloubila. V roce 1759 se vypsaly nové daně, Bílina měla platit 723 fl. a ještě pro válečné účely dodávat mouku. Nepřítel požadoval odevzdávky (pro Sasy a Prušáky), válečné zásobování bylo dopravováno vozy až do Drážďan, nejdříve 30 vozů, o týden později 20 vozů a další době ještě 40 vozů. Kdyby se město Bílina zdráhalo, bylo by  předáno vojsku a nastalo by úplné vyplenění města. V roce 1759 byly schovány městské knihy – práva, před prušáky. Prušáci obsadili Bílinu, kradli a plenili, žádali odevzdávky, město nebylo schopno plnit válečné odevzdávky – starosta Antonín Träger a radní Jiří Schuhmann byli vzati jako rukojmí a odvezeni do Saska. Po zaplacení byli propuštěni. Následující rok nebyl lepší, vrchnost potřebovala peníze, opět je vybrala od svých poddaných. Nebraly se žádné ohledy na sedláky, dobytek hynul na nemoci, zbývající dobytek vybíjeli vojáci. Stavěl se kostel v Mukově, záhy byla farnost rozpuštěna a Mukov se stal jenom pobočkou. Sociální pohled na pracovníka z této doby: nádeník - denní průměr výdělku je 15 krejcarů (ne více), bez chleba. Mlátit obilí museli celý den (mandel je 15 kusů). Pracovali od východu do západu slunce a v zimě 2 hodiny před východem slunce. Bylo nařízeno, aby se vymlátilo obilí v den sklizně a nenechávalo se na příští den, obilí se mlátilo až do tmy. Sekáč trávy měl 15 krejcarů, sekáč obilí měl 22 krejcarů, ne více, kdo zaplatil více, ten dostal pokutu 50 říšských tolarů. Nádeník, který vzal více peněz byl zavřen, ten který to nahlásil (práskač)  dostal polovinu pokuty, jméno bylo utajeno. V této době není zmínka o školách,                   

ve městech a obcích byly školy prázdné. Bílina v 18. století trpěla, byla osídlena vojskem, 1.srpna 1762 vpadla horda pruských vojáků do oblasti, která chtěla obsadit Zámecký vrch v Teplicích. Císařský generál Löwenstein vyhnal prušáky z Hudcova. Celá říšská armáda prošla Bílinou a na 10 dní se tu utábořila. Pořekadlo vojenských hord: ,,Dobře jíst a  pít, pak se dobře jde. Prušáci, kteří byli vyhnáni od Hudcova, při zpáteční cestě zničili Duchcov, kradli, pálili, plenili.  Zničili městský vinný sklep. Do Bíliny dorazila rota černých husarů, kteří donutili tehdejšího starostu Blaschkeho, aby s nimi vyšel na Kaňkov a nechal jim tam dovézt z města potraviny, rovněž tam tábořili i důstojníci a vojáci (prušáci). V tomto  roce stálo obilí: pšenice okolo 6 fl.,  oves 5 fl., klaftr dřeva stál 12 fl., schock dlouhé slámy 10 fl., košile okolo 15 fl. Bílina musela plnit tvrdé válečné odevzdávky (1762). Do Drážďan  bylo vyvezeno 189 vozů potravin  a válečného materiálu, několik vozů se poslalo i do Prahy, nic nebylo zaplaceno. Vrchnost odevzdala 3 018 metze ovsa, město odevzdalo 1 403 q. sena. Jablonec musel dodat 53 q. sena, za nějaký čas museli ještě odevzdat 166 q. sena, 607q. 95 pfund mouky od vrchnosti, 36 q. 4 pfund  mouky od Jablonce. V dalším roce 1763 začalo vykořisťování znovu. Bílina byla donucena odevzdat 24 vozů zboží, vrchnost 76 vozů a Jablonec 5  vozů. Tento rok začal s velkými mrazy a sněžením, lidé nevycházeli z domů. I přes nepřízeň počasí přicházeli do Bíliny nepřátelská Pruská vojska s generálem Kleistem, ten chtěl od Bíliny obnos 1 300 fl., bylo to příliš mnoho a město tyto peníze nemělo. Generál Kleist  zajal pány Janíčka z Libševse, Kastnera – výběrčího komisaře a Scheithauera, radního Filipa Fariho, který musel hrát roli starosty Ignáce Kronbauera. Vzal si jeho paruku a  byl odvezen do Drážďan za ostatními. Tenkrát se objevila brožura, kterou vydali Prušáci ,,Pruská síla a Rakouská slabost“, měla pozvednout náladu v Čechách – pro věc krále Fridricha. Několik výtisků se objevilo i v Bílině. Po výtiscích pátraly císařské úřady. Císařská vláda utlačovala obyvatelstvo – byla  zřízena zvláštní válečná daň. Vrchnost musela zaplatit 2 522 fl., město 2 767 fl., Jablonec 160 fl., tento obnos nestačil a byla vyžadována zvláštní daň (ordinérní). Vrchnost zaplatila 4 124  fl., 18 krejcarů, 4 denáry, podaní Bíliny 3 018 fl., 5 krejcarů, 5 denárů. Panství Jablonec 53 fl., 36 krejcarů, 3 denáry, podaní Jablonce 139 fl., 1 denár. Po dobu válek se tato daň každoročně opakovala, zakrátko se této dani říkalo ,,Vídeňský bankovní výnos“ nebo ,,Reluittum – rekruta. Několik zpráv o vnitřních záležitostech města Bíliny – byla provedena asanace třech pramenů na Kyselce, kameny 1761, výstavba Kyselky, výstavba mostu v Hostomicích na silnici do Teplic. Příkaz vrchnosti o udržování silnic a cest pro císařské vojsko. Rok 1764 přinesl nové daně (krvavé). Neúnavný a válek chtivý pruský král nenechal Rakousko v klidu. Bílina opět platila velké vojenské daně. Bílina měla v této době 174 a Jablonec 6 starousedlíků. Vylepšila si daň z pití – 1 sud piva a 1 džber vína se platilo 20 krejcarů. Bílina musela přispívat na vyzbrojení a