Theodor Hutter historie města Bílina 3.část

Autor: Velký Vont <(at)>, Téma: Historie, Vydáno dne: 22. 02. 2010

Dějiny od  nejstarší  doby  po  dnešní  dny  (1890)

 

Vydáno v Bílině roku 1891


 



Kapitola  VII.

 

Bílina  pod   prvním  Lobkovicem.

 

 

První léta, kdy byla Bílina pod novým pánem nebyly pro město šťastné časy. Děpold von Lobkovic se snažil postavit zbídačenou Bílinu na nohy. Tím, že hledal možnosti trhu, výroby a schopným osazenstvem radnice atd. V roce 1504 v pondělí po svátku Matyáše propůjčil Děpold občanům práva ke spolužití města. Rozběhla se řemesla a obchod. Vypadalo to, že Bílina jde k lepším časům. Radost byla předčasná, už v roce 1508 vypukl velký požár,  který velkou část města zničil. Hodně rodin zůstalo bez přístřeší, sice přišly po tomto nešťastném roce i rok bohatý na úrodu, ale nouze se jen nepatrně zlepšila i když byla dobrá úroda zrní a vína (1509). Byla cítit u obyvatel nouze a to citelně. O to větší byla radost, když v roce 1511 král Vladislav II. Jagellonský propůjčil právo provozovat trh. Jmenovaný král měl svůj hlavní stan u Budína. Udělil městu Bílině o nedělích reminiscere – právo každoročně  na sv. Martina držet jarmark, který trval sedm dní. O dva roky později, tedy 1513 přestala být Bílina královskou propůjčkou a přešla do plného majetku rodiny Lobkovice. Toto rozpuštění přišlo z města Ofen, kde se tenkrát nacházel král Ladislav………………………asi zmiňovaný Vladislav II. Jagellonský. V roce 1516 udělal to samé  hrabě s bílinskými obcemi, které  k ní nyní patřily. V tomto čase (12.3.1515) se sousední spřátelený Most stal objetí požáru, velký vítr hnal plamen od střechy ke střeše, hořelo celé město, jenom jeden dům údajně měl zbýt ,,dům Bizthumsche. Jak silný to byl vítr o tom jsou různé zápisy, které hlásí, že jednotlivé střešní tašky létaly až do okolí Žatce. Tašky byly asi na letadlový benzín !!! Hodně obyvatel Bíliny přišlo Mostu pomoci. V roce 1517 nacházíme v Bílině zase už jmenovanou daň oltáři – sv. Barbory v Krupce. Bílinští opět nechtěli zaplatit, obyvatelé Krupky to tak nenechali a Bílinu obžalovali.Města Bílina a Krupka se nikdy k sobě nechovala přátelsky, za to Bílina s Mostem udržovala spolu dobré sousedské vztahy, půjčovala si mezi sebou i kata. V roce 1517 je důležitým momentem, kdy začal stavební mistr Beneš z Loun stavět mostecký Boží dům – kostel. V roce 1527 zemřel Děpold von Lobkovic. Hodně smutku bylo mezi obyvateli, hlavně v Bílině, kde pomohl po požáru (1508) zase obnovit domy, potlačit bídu a nouzi. Byl také pohřben v Bílině. Jeho žena rozená Agnes von Klinstein a Rostok  zemřela rok po smrti Děpolda, jejich synové Christov, Georg, Litvín, Václav a Johann se střídali v Bílině jako páni. Tři roky po smrti Děpolda (1530) je jmenován pánem v Duchcově Václav von Lobkovic, který Duchcov odkoupil od předešlého pána Kaplíře ze Sulevic, Lobkovic rozšiřuje svůj majetek, kupuje Zbirov a Ratibořice. Okolo roku 1531 byly v Bílině povodně, na jaře se vylily potoky z břehů a měnily se v řeky, Běla se rozlila do celého údolí Běly. Místy byly skluzy zeminy. Přišel hladomor a nemoci, nastala bída a nouze, do toho přišly ještě války, římský král Ferdinand vyslal vojsko, zvýšil daně, aby protestanská knížata donutil k poslušnosti. Nejprve v roce 1543 po uzavření mírové smlouvy v Kadani se odstranilo válečné nebezpečí. V tomto čase přišli do  města dva židi, zjistilo se,  že to jsou lichváři a byl jim zakázán pobyt v Bílině. To samé se stalo v roce 1541, kdy několik židů vyhnaných z Litoměřic se chtělo usadit v Bílině, ale byli odmítnuti, byli posláni do Žatce, kde je také nepřijali. V roce 1541 nacházíme úředně potvrzené pány v Bílině Christofa, Johanna a Václava von Lobkovice. Město Bílina dostala v roce 1542 ve čtvrtek po Velikonocích od nich více práv. V tomto samém roce přišlo k hádkám mezi městem a bývalým pánem Albrechtem z Koldic. Spor byl o známou daň Viklickou, která ještě nebyla dobře jasná. Přišlo k hádce mezi pány Františkem Sezimou, Mitrovským z Nemyšle. Jako svědek ve sporu byl královský radní a více zemský písař. Krátce potom nastává nebezpečný politický stav, vypukla válka. Císař Karel V. se pokouší donutit protestantská hrabata k poslušnosti, kteří ze sympatií a postavení k Holandsku získali jejich přízeň, to ztížilo vládnutí císaře v této provincii. V tomto podnikání byl podporován jeho bratrem římským králem Ferdinandem I., bouřlivým válečníkem, tento viděl v české šlechtě velikého protivníka, protože se přidala k protestantizmu. Král Ferdinand v roce 1543 v severozápadních Čechách stáhl vojsko i proti rytířům. Stahováním rytířů byl pověřen rytíř pán z Rabestein. Také Bílina se nevyhnula vlnám vojsk, která tudy procházela. Musely se opakovaně otevřít tři městské brány a skupiny vojsk hostit. V mnoha městech  narazil král Ferdinand na odpor. Město Žatec šlo dokonce tak daleko, že zabránil vstupu krále s vojsky do města, jenom pod tou podmínkou, že přijmou třicet jezdců. Tuto událost měl Žatec těžce zaplatit a to hned po ukončení tažení vojsk a po vítězné bitvě u Mühlbergu. Rozezlený král chtěl Žatec potrestat. Žatečtí krále předešli s prosbou o odpuštění. Po dlouhém váhání neposlušnému městu odpustil s touto výhradou: odevzdat všechny zbraně a městské brány nezavírat. Přišlo několik příkazů krále např. – pro město některá práva anuloval. Města, která se postavila proti králi dopadla podobně. V Litoměřicích, kde král seděl u soudu bylo několik měst připraveno o práva, několik obcí přišlo o svojí existenci. Bílina, která byla v držení Lobkovice stála proti králi v povzdálí, dokonce získala v listopadu roku 1549 na požádání panství u krále o povolení, aby starý městský erb byl změněn. Starý městský erb města Bíliny, který byl vytesán na hasičském domě se skládal ze tří věží, které stály na skále, prostřední věž měla dva prapory. Tyto tři věže znamenaly tři městské brány staré Bíliny. Současně s novým erbem získala Bílina právo pečetit. Bílině bylo povoleno zakoupit pozemek za 2 000 schock rgošů míšeňských a tento pozemek mohla obec využívat. V této době se zase ukázaly neshody mezi Bílinou a Krupkou – založení oltáře (Barbary). V roce 1448 zase bílinští nechtěli platit daně, tentokrát to zašlo až ke králi a ten nařídil bílinským zaplatit bez odmluv. Královské slovo neplatilo na bílinské a neuposlechli, Krupka poslala petici k císaři, ten nařídil bílinským pánům Litvínovi a Christofovi von Lobkovic donutit neposlušné město, aby zaplatilo tuto daň, ale i císařské nařízení neuposlechli a když osobně arcivévoda Ferdinand s pomocí soudního nařízení odsoudil Bílinu k placení, řekli obyvatelé Bíliny, že nezaplatí. Hrdost obyvatel ve městě v tehdejší době byla obdivuhodná, jen málo obyvatel tak sebevědomě vystupovalo jako bílinští.             

 

 

Kapitola  VIII.

 

Bílina  v XVI. století  - dům  Lobkoviců

 

  v roce 1530 píše mnich z Pirny (Monoebius Pirnensis) v Malé knize o Českých městech a hradech. Je tu i zmínka o Bílině, kde se píše: Belina spojená s Krupkou spálená husity i se  zámkem, v roce 1488 pán Timo z Koldic i Krupky, 1530 je v Bílině pán Popel. Dům pánů Lobkoviců, kde jsou už od konce 15. století  sídlí v Bílině. Měli velké polnosti a majetek, který získali udržovanou těžbou v Krušných horách. Zvláště byla výnosná těžba stříbra, kde pracovali horníci většinou z Německa, kteří se přistěhovali. Mnoho měst a vesnic vyrostlo, tak říkajíc přes noc – na horských výšinách i v údolích. Města jako Jáchymov, kde pracovalo 9 000 horníků a dopracovali se evropského uznání.  Lobkovický dům měl také pozemky, kde se prováděla těžba. V roce 1554 propůjčili Lobkovicové obci Neuschallenberg pozdější Mikulov důležitá práva, také i Cínovci, kde byla bohatá těžba, tady vlastnili 28 domů. Bohatá těžba byla velkým pramenem bohatství pro Lobkovice. Rod Lobkoviců hrál v českých dějinách důležitou roli, podporoval podané právem různých povolení. V roce 1560 Johann starší Lobkovic zařídil Libochovicům městské právo. V tomto samém roce Felix Bohuslav Lobkovic získal koupí Chomutov do arcivévody Ferdinanda Rakouského. V 16. století se činili Johann a Christopf Lobkovicové aby nastal pro podané blahobyt a tím získali jejich důvěru. V roce 1562 se objevují v okolí Bíliny dva potomci Jakoubka z Vřesovic bratři Wolf a Christoph – zviditelnil se první bratr, postavil v Teplicích zámeckou kapli a druhý bratr byl majitelem zámku v Kostomlatech. Oba bratři udržovali s Bílinou dobré vztahy. V roce 1565 - 6. července Lobkovicové odbourali občanům daň z vinic v Žižkově údolí (jednou ročně na svátek Petra a Pavla). V této době začaly nepokoje věřících. Protestantizmus měl i v Lobkovickém panství přátelé a přívržence. V samotné Bílině bylo několik občanů, kteří se k vysoce nebezpečnému učení (Luthera) hlásili. V roce 1566 byla konaná velká pastorální konference. Byly určeny nutné kroky, jak toto zlo potlačit. Už několik farářů bílinského arciděkanátu přešlo k evangelické víře, bylo rozhodnuto, že proti nim bude tvrdě zakročeno. Farář z Ervěnic a Oldřichova, tím, že přešli k jiné víře vzali  sebou i věřící z farnosti, měli bílinskou farnost opustit do 14 dnů. Farář z Chlumce, Novosedlic a Jeníkova byli žalářováni za nabádání z kacířství. Bílinští páni byli katolíci. Celý dům Lobkoviců byl přísně katolický, vyjímkou byl Johann Popel, který byl znám jako velký politický přívrženec  ultraqvistického …………………………… krále Jiřího z Poděbrad a Bohuslav Felix von Lobkovic na Hassenšteinu byl znám jako ,,Český ulysees“ , velký učenec Čech. Popsat blíže Lobkovický dům v dějinách, tak důležité pro Bílinu. Pověsti Lobkovického rodu – jmenoval se podle rodového otce ,,Lobek“ nebo ,,Lobekow“. Jmého Popel mělo vycházet z kmene Popel Tetwa, údajně měl tento kmen přijít už s praotcem Čechem.

   

Chudoš na Otavě divoké,

na ohybech zlatonosné řece,

se statečným Stanislavem

na březích Radbúzy, 

oba z rodu Klenů

ze starého kmene Popelů Tetwi

ten přišel s praotcem Čechem a jeho druhy

do kvetoucí bohaté České země.

 

Je  historicky zjištěno, že první Lobkovicové pochází z rodu rytíře Mareše z Újezda  s přezdívkou ,,Chudý“, bylo to asi v roce 1350 až 1400 za vlády Karla IV. a Václava IV., jeho potomek byl Mikuláš I., který se podle starých listin (27.2.1410) jmenoval Mikuláš Chudý z Újezda alias z Lobkovic. Kupuje tři míle od Prahy hrad Lobkovic (1408), později získal hrad Hassenstein u Kadaně (1418). V roce 1406 byl vrchním notářem u královského notářství v Kutné Hoře a od roku 1417 až do roku 1421 vrchní zemský písař v Čechách. Jeho paní Anna pocházela z domu Nechvalického. Mikuláš patřil k přísně založené katolické straně a byl protivníkem  husitů, za to byl na svatého Václava pasován císařem Zikmundem na rytíře. Mezi jeho majetek, který v tomto čase získal, patřily: Hůrky u Zruče a lichvou získal královské  hrady Frimburg a Most, tak i na Moravě hrad Fuchtenberg i s městem Schönburg. Mikuláš zemřel v roce 1435 na Hassensteině, je pohřben ve farním kostele v Breznic……. Oba synové Mikuláš II. a Popel Johann byli zakladatelé dvou rodových větví. První větev – Hassensteinskou – Popel (větev) založil Mikuláš II., byl krajský soudce v Žatci a měl se lichvou dostat k majetku – Chomutov, Údlice, Prunéřov i s Horním právem od císaře Friedricha III., v roce 1457 byl vzat do stavu říšského hraběte. V roce 1459 byl se svým bratrem a Oheinem Děpoldem vzat do panského stavu českého. Zemřel 29.7.1462 na svém hradě Hassensteinu a byl pochován v klášteře františkánů v Kadani, který podporoval. Mezi jeho syny byl i už jmenovaný Bohuslav von Lobkovic (1460 – 1510), byl velice učený. Vlastnil bohatou knihovnu, která  byla daleko široko známá. Okolo roku 1627 se vystěhovali příslušníci rodu v důsledku nepokojů věřících. Jejich rozsáhlé majetky (Obřiství u Mělníka, Drahonice, Libětice, Teusig atd. Dostal se do cizích rukou. Knihovna padla do rukou příbuzných z druhé větve, měl to být základ známé knihovny v Roudnici. Větev Johanna Popela na Frauenbergu v roce 1446 se rozvíjela zdárně. Sám Johann Popel byl příznivec strany krále Jiřího z Poděbrad, byl ale zajat se svým starším bratrem Děpoldem a barony. Zemřel v roce 1470 na hradě Krumlov, jako zajatec  Rosenbergu, byli to páni s pětilistou růží. Děpold byl později na přímluvu jeho matky Anny von Riezenberg propuštěn ze žaláře. Původní hrad Lobkovic se válkami už rozpadl (1474 –1615). Vdova po Johannu Popelovi kupuje od Friedricha Sirsche von Dězedic panství Vysoký  Chlumec u Berouna. Její syn Děpold kupuje od Tima z Koldic Bílinu. Nejmladší ze synů Johanna Popela Ladislav I. (zemřel 1505) pokračoval v rodu Lobkovice, jeho sňatek s Annou von Kragiř, měl dva syny - Johann, starší pokračovatel větve ze Zbirohu a Ladislav II. – Chlumecká větev. Větev ze Zbirohu brzy zanikla. Johann, syn Vilhéma pána ze Zbiroha a Točníku, byl politicky pronásledován a jeho majetek rozkraden (1429).